O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Lukáš Rittstein

Jméno
Lukáš
Příjmení
Rittstein
Narozen/a
1973
Místo narození
Praha
Působiště
Praha
Web
www.lukasrittstein.com
i-datum
↳ Vyhledat v databázi VVP AVU
Klíčová slova
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Lukáš Rittstein absolvoval Akademii výtvarných umění v roce 1997. Již za studií se projevil jako sochař nezaměnitelných kvalit. Pro jeho tvorbu je charakteristické používání nejrůznějších předmětů denního života či industriálních materiálů, které někdy kombinuje s vlastními tvary, vyrobenými z laminátu.

 

Za krátkou dobu svého působení vytvořil již několik desítek soch. Každá z nich je spojena s pregnantně hlubokým příběhem, který souvisí s autorovým životem, jeho vzpomínkami a jeho bohatou představivostí. V neposlední řadě k jeho dílu přispěl zájem o ekologické a globálně platné otázky o osudech naší planety. To je živeno především jeho zájmem o přírodní národy, žijící v oblastech dosud nekontaminovaných naší civilizací. Zásadní význam měly expedice, které podnikl se svou přítelkyní Barborou Šlapetovou do Papuy Nové Guineje, kde se setkal s dosud netknutým životem některých tamních obyvatel.

 

První série Rittsteinových soch vznikla částečně ještě za studií zhruba v letech 1994-1998 a nese název Od Kuchyně k Saturnu. Jak říká autor, v tomto cyklu jde o porovnání vnitřního a vnějšího vesmíru. Kuchyň je socha, která sestává z několika předmětů, jež se váží k životu autorovy babičky. Umyvadlo, ve kterém škrabala brambory, vanička, v níž se koupal jako malý a další předměty jsou upomínkou na okamžiky autorova dětství:“Prožil jsem si symbolicky vnitřní vesmír a rekonstruoval jsem vzpomínku na vzpomínku a na věci po babičce“, říká. Socha Saturn, vyrobená z industriálních materiálů, je pro autora symbolem „splynutí siluet industriální krajiny se světly kosmických těles nad ní“. Syrovost použitých materiálů souzní specifickým způsobem s křehkým pocitem nekonečnosti vesmíru.

 

Následuje cyklus Momentky vznikající kolem toku 2000 a krátce po něm. Autor hovoří o těchto sochách jako o krajině prchavých pocitů. Pomíjivost, dočasnost, nestálost, nezachytitelnost, taková je každodenní situace, taková je existence člověka. Některé sochy mají i příznačný název jako třeba Nepolapitelná, v níž Rittstein zachytil téměř barokně alegorickým způsobem pocit stále unikajícího světa, i když naší snahou je věc zadržet či ukotvit: „Z jedné strany tvar odteče, z druhé strany se vypaří a marná snaha je tvar zachytit - marně ho chytá nějaká konstrukce paciček, svěráků a lžic“, popisuje autor tuto sochu.

 

Po sérii Špinavé nebe (vznikající zhruba mezi lety 2000-2003) je společným jmenovatelem soch laminátový amorfní tvar, který autor odlévá z děr vykopaných v zemi. Je kombinován s dalšími předměty denní reality – třeba s popelnicemi a záclonami, jako např. socha Zasněná. Z barokně letícího mraku, vyhřezlého z čelistí popelnic, se prodírají dva proudy záře: „Je to mrak s barokní září, ale je to i zasněná tvář nad krajinou anebo toxický kouř vycházející z popelnic“, dodává Rittstein. Současně začíná vznikat série Čisté nebe. Společným rysem těchto soch je užitý materiál, z něhož jsou vyráběny karosérie. Je to taková metalická kůže napjatá na konstrukci a vyleštěná do dokonalého povrchu a zabarvená do nebeských barev – barev červánků, blankytu či noční oblohy. Tematicky se jedná většinou o komunikaci a vztah dvou lidí. V soše Spolu zvětšil Rittsien brýle po babičce a dědečkovi a vetknul je do tvaru, který je pojímá v jeden prostor: „Jde o symbiózu muže a ženy – o splynutí „nakoukaného“ pod jednou kůží. Tito dva lidé se budou objímat navždy. Socha je o jejich pocitech a o tom, co spolu viděli, co se zapsalo do vesmíru“, říká Rittstein.

 

Zatím posledním cyklem je série soch s názvem Les. Je inspirována dlouholetými pobyty autora v džungli na Papuy Nové Guineji, kde si intenzivně uvědomil mizení divočiny. Tyto sochy se volně inspirují fenoménem globalizace, ekologickými otázkami a civilizačními problémy. Jsou vždy tvořeny oblým, měkce působícím tvarem, který se drží horizontálních umělých kmenů tak „ jako se duše upíná na osu své existence“ (Rittstein). Každá ze soch má svůj vlastní, konkrétní příběh, jejich význam je však obecně symbolický: jde o hledání hlubšího zakotvení člověka v současné společnosti. Tento prožitek se u Rittsteina zrodil právě mezi domorodými kmeny, kde tak intenzivně prožíval právě ono závratné mizení původního propojení člověka se světem přírody.

Dílo Lukáše Rittsteina je obsáhlé a významově víceznačné a mnohoznačné. Autorova hluboká představivost a intenzivní prožívání civilizačních momentů lidské existence ve vesmírném kontextu je všudypřítomná. Celé dílo Lukáše Rittsteina tak charakterizuje konfrontace vnitřního a vnějšího vesmíru.

Autor/ka anotace
Ivona Raimanová

Profesní životopis

Vzdělání:

1997-1999 Postgraduální studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, Praha, ateliér sklo v architektuře (prof. Marian Karel)

1991-1997 Akademie výtvarných umění, Praha, sochařský ateliér (prof. Hugo Demartini), ateliér monumentální tvorby (prof. Aleš Veselý)

1987-1991 Střední odborná škola Václava Hollara, Praha

Expedice 1997, 1998, 1999, 2001, 2002, 2006, 2008 Papua Nová Guinea, Západní Papua, Šalamounovy ostrovy

 

Ceny:

2005 Cena Magnesia Litera v kategorii Objev roku za knihu Proč je noc černá, s Barborou Šlapetovou (vydal Kant 2004)

1999 Cena Jindřicha Chalupeckého

1997 Cena Václava Chada z 1. Zlínského salonu mladých

 

Stipendia:

2000 Stipendijní pobyt v Centru pro umění Headlands v Sausalitu (Kalifornie, USA)

Výstavy

Samostatné výstavy
2011
Tour. Staatliche kunstsammlungen Dresden, Bruhlsche Terrase Albertinum

2010
Klíčovou dírkou a naopak. S Barborou Šlapetovou a s Michaelem Rittsteinem,
Galerie města Plzně
Přemístění. S Barborou Šlapetovou, Galerie Dole, Ostrava

2009
Manop - poslední první. S Barborou Šlapetovou. DOX - Centrum současného umění, Praha
Přemístění. S Barborou Šlapetovou. Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
Nepřistupuj blíž. S Barborou Šlapetovou. Galerie města Blanska

2008
Virtuální bolest. Moravská galerie – prostor pro jedno dílo, Brno

2007
Proč je noc černá. S Barborou Šlapetovou. České centrum, Mnichov
Šílené holky v lese. S Martou Morice. Galerie Ars, Brno

2006
Les. Galerie Klatovy/ Klenová
Mléko a hlína. S Barborou Šlapetovou. Slovácké Muzeum, Uherské Hradiště

2003
Vaříme na Marsu dobrotu pro dva. S Michaelem Rittsteinem. Gallery No. 4, Cheb - kostel Sv. Bartoloměje
Den co den. České centrum, New York

2002
Sochy a fotografie. S Barborou Šlapetovou. Muzeum v Bruntále – zámek
Lukáš Rittstein. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
Bytosti. Galerie Astra, Kuřim – zámek

2001
Momentky. Výstavní síň Mánes, Praha

2000
Modrý prosinec. S Barborou Šlapetovou. Galerie Václava Špály, Praha

1999
Od kuchyně k Saturnu. Státní galerie ve Zlíně
Od kuchyně k Saturnu. Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze – Veletržní palác
Od kuchyně k Saturnu. Dům umění v Českých Budějovicích

1998
Krabice, police, ale i rám. Galerie Pecka, Praha
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2011
Sochařské studio Bubec 2000-2011 / The Bubec scupture Studio 2000-2001, Staroměstská radnice, sklepení, Praha

2010
3x1. Galerie Mona Lisa, Olomouc
Expo Shanghai
Cena Jindřicha Chalupeckého - Laureáti dvacet let. DOX, Praha

2009
Re-reading the Future. National Museum of Bulgarian Art, Sofie (Bulharsko)

2008
Mezinárodní trienále současného umění – Re-reading the Future. Národní galerie v Praze – Veletržní palác
Re-reading the Future. Kuva – Art Academy Helsinki (Finsko)
Re-reading the Future. Perve Galeria, Lisabon (Portugalsko)
Zrozeno do prostoru. Umělecká beseda. Hrad Sovinec
Sochy v ulicích. Brno
Ultra. Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
Dialogy. Kalendáře pro Jindru Štreita. Galerie Smečky, Praha
Art Beijing 2008. (s Galerií Zdeněk Sklenář) Peking (Čína)
Aeronale. Letiště Praha

2007
Ohňostroj krásy. Galerie Zdeněk Sklenář, Litomyšl
Forma následuje… risk. Karlín Studios, Galerie Futura, Praha
Forma následuje… risk. Slovenská Národná galéria v Bratislavě (Slovensko)

2006
Od země přes kopec do nebe. Galerie Klatovy / Klenová
Les. Galerie města Plzně
Hotel Chalupecký. Motorenhalle, Centrum pro současné umění, Drážďany (Německo)
Kvalitní řešení. Galerie moderního umění v Hradci Králové
Otcové a synové. Galerie Konzum, Brandýs nad Orlicí
Proces. Holešovická tržnice, Praha

2005
V mezičase. NCCA - Národní centrum pro současné umění, Moskva (Rusko)
Imprese. Galerie Rudolfinum, Praha
Sculpture Grande 2005. Praha
Od země přes kopec do nebe. Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

2004
Vision. Galerie Kritiků, Palác Adria, Praha
The Visions, Galerie Toki, Tokyo (Japonsko)
Škola monumentální tvorby prof. A. Veselého. Wortnerův dům AJG v Českých Budějovicích
V mezičase. Galerie Kritiků, Palác Adria, Praha
E.U. Positive. Akademie der Künste, Berlín (Německo)

2003
Zahrada. Michal Gabriel a hosté. Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein. Galerie Tvrdohlaví, Praha
Golem. Museo Nacional de bellas Artes, Buenos Aires (Argentina)
5º pod rovníkem. Galerie Kritiků, Palác Adria, Praha
Svět jako struktura, struktura jako obraz. Galerie Klatovy/ Klenová
III. Zlínský salon mladých. Státní galerie ve Zlíně
Labyrint světa a ráj srdce. Galerie Konzum, Brandýs nad Orlicí
O technice. České muzeum výtvarných umění v Praze

2002
Divočina – příroda, duše, jazyk. Galerie Klatovy / Klenová

2001
The New Connection (Nové spojení). Světové finanční centrum, New York (USA)
Nové spojení. Galéria města Bratislavy (Slovensko)
Melancholie. Moravská galerie v Brně

2000
II. Zlínský salon mladých. Státní galerie ve Zlíně
L´Art dans le monde 2000 (Světové umění 2000). Cullée du Pont Alexandre III, Paříž (Francie)
Klasika 2000. Muzeum umění Olomouc
Stories from the Mid-Land (Příběhy ze Středo-Zemí). Galerie Kulturhuset USF, Bergen (Norsko)

1999
O přírodě. Badisher Kunstverein, Karlsruhe (Německo)
O přírodě. Le Centre d´Art Contemporain de Rethynmnon (Řecko)
Umělecká beseda. Výstavní síň Mánes, Praha
České současné umění. Česká a Slovenská ambasáda, Londýn (Velká Británie)
Finále. Cena Jindřicha Chalupeckého 99. Národní galerie v Praze - Veletržní palác
Neplánované spojení. Výstavní síň Mánes, Praha

1998
Sklizeň II. Výstavní síň Mánes, Praha
O přírodě. České muzeum výtvarných umění, Praha
Dary a nákupy. Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze
Tschechische Kunst (České umění). České kulturní centrum, Bonn (Německo)
La nature en dix chapitres – Artistes contemporains tchéques (Příroda v deseti kapitolách – současní čeští umělci). Centre Rhenan d´Art contemporain Alsace, Altkirche (Francie)

1997
1. Zlínský salon mladých. Státní galerie ve Zlíně
Bienále mladých Zvon. Poprad (Slovensko)
Fruchte aus Prag (Ovoce z Prahy). České centrum, Berlín (Německo)
International 97. Socrates Sculpture Park, New York (USA)
Snížený rozpočet. Výstavní síň Mánes, Praha

1996
Konfrontace. Svárov

1995
Zkušební provoz. Výstavní síň Mánes, Praha
Bienále malé plastiky. Murska Sobota (Slovinsko)

1993
Demartini – sochařská škola II. Galéria Medium, Bratislava (Slovensko)

Realizace v architektuře a veřejným prostorách:
2010 Silná barva. Kampus Masarykovy Univerzity v Brně
2007 Věčná něha. Tramvajová zastávka v Liberci
2005 Úsvit. Umělecká ulice v Ostravě
2002-2004 Sochařská část interiéru Pavilonu indonéské džungle v Pražské ZOO, spolu s Barborou Šlapetovou a Michalem Gabrielem
2003 Žíla. Krajská vědecká knihovna v Liberci
2003 Den co den. Náměstí v Brandýse nad Orlicí
2000 Vlny. Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity v Brně
2000 Nepolapitelná. Archiv hlavního města Prahy, Jižní Město
Zastoupení ve sbírkách
Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze
Státní galerie ve Zlíně
Galerie Klatovy / Klenová
Albertinum Dresden
Soukromé sbírky
Další realizace

2005

Daybreak – Ostrava, Umělecká street

 

2002-2004

Sochy a umělá džungle v pavilonu indonézské džungle v pražské zoo s Barborou Šlapetovou a Michalem Gabrielem

 

2003

Vine – Library in Liberec

Day by day – Brandýs nad Orlicí

 

2001

Illusive One – State Archive in Prague

 

2000

Wawes – Medical Faculty

Monografie, katalogy, publikace

Monografie, katalogy, publikace

Nepřistupuj blíž. Kniha rozhovorů s přírodními lidmi Nové Guineje - rozsáhlejší vydání. S Barborou Šlapetovou. Nakladatelství Euromedia a Galerie Zdeněk Sklenář, Praha (2009)

Vědomí věčně něžných já. Monografie. Galerie Zdeněk Sklenář a Galerie Klatovy/Klenová, Praha (2009)

Mléko a hlína. Katalog k výstavě v Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. S Barborou Šlapetovou. Uherské Hradiště (2006).

Proč je noc černá. Kniha rozhovorů s přírodními lidmi Nové Guineje. S Barborou Šlapetovou. Nakladatelství Kant, Praha (2004).

Momentky. Katalog k výstavě ve výstavní síňi Mánes. Praha (2001).

Modrý prosinec. Katalog k výstavě v Galerii Václava Špály. S Barborou Šlapetovou. Praha (2000).

Od kuchyně k Saturnu. Katalog k výstavě v Národní galerii v Praze, ve Státní galerii ve Zlíně a v Domě umění v Českých Budějovicích. Praha (1999).

 

Články, média, internet

Robert Janás. Socha nebo objekt. Art and Antiques (léto 2008): s. 36–42.

Petr Volf. To umí jen nebe (rozhovor). Reflex, č. 2 (11. 1. 2007): s. 42–44.

Karolína Jirkalová. Lukáš Rittstein. Art & Antiques (únor 2007): s. 32, 33.

Ivona Raimanová. Socha jako lavička. Ateliér, č. 20 (2007): s. 12.

Martin Mašek. Vorvaň je připraven. Euro, č. 27 (2. 7. 2007)

Kateřina Pažoutová. Rozmazané modelky a laminátové duše. Ateliér, č. 24

(6. 12. 2007): s. 4.

. Jiří Zemánek. Ukázka díla. Ejhle světlo (publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy v Moravské Galerii, Brno a v Jízdárně Pražského hradu, Praha). Vydaly: nakladatelství Kant a Moravská galerie v Brně (2003): s. 106.

Jiří Machalický. Hravé Imprese v Rudolfinu. Lidové noviny (25. 10. 2005)

Jiří Zemánek. Od země přes kopec do nebe… (publikace ke stejnojmenné výstavě). Vydaly: Arbor vitae, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích a Galerie Klatovy/ Klenová (2005): s. 166.

Tomáš Pospiszyl. Žíla pro Mejlu. Týden, č. 34 (18. 8. 2003): s. 76.

Jiří Zemánek. Divočina – příroda, duše, jazyk (publikace ke konferenci Divočina jako fenomén integrální kultury). Vydavatel Kant (2003): s. 18, 152.

Petr Volf. Lukáš Rittstein: Plastika Den co den (Brandýs nad Orlicí). Reflex, č. 40

(2. 10. 2003): s. 52.

Ivona Raimanová. Lukáš Rittstein: Memory and Extinction (Lukáš Rittstein: Paměť a vyhynutí). Sculpture (květen 2002): s. 20–21

Richard Guryča. Rittstein: Umění má být divné. MF Dnes (7. 7. 2001): s. C/3.

Jiří Machalický. Sochař Lukáš Rittstein ovládl Mánes. Lidové noviny (14. 7. 2001)

Jan H. Vitvar. Vysochaná intimní zpověď. MF Dnes (13. 7. 2001)

Sylvia Petráková. Momentky Lukáše Rittsteina jsou o stavu duše. Právo (16. 7. 2001)

Magdalena Juříková. Momentky všemi smysly. Ateliér, č. 16–17 (30. 8. 2001): s. 4.

Blanka Jiráčková, Olga Malá. Vratkost našeho bytí. Ateliér, č. 16–17 (31. 8. 2000): s. 1–2.

Věra Jirousová. Finále Ceny Jindřicha Chalupeckého 1999. Ateliér, č. 1 (13. 1. 2000): s. 16.

Jiří Hůla. Pohyb v moderním umění se podobá cestě divočinou. Lidové noviny

(23. 6. 2000): s. 21.

Monika Čermáková. Lukáš Rittstein popisuje zvyky zanikající civilizace.

MF Dnes (8. 6. 2000): s. 3.

Jiří Hůla. Soustředíte se na nosnou podstatu (rozhovor s Lukášem Rittsteinem a Barborou Šlapetovou). Ateliér, č. 14–15 (13. 7. 2000): s. 6.

Jiří Zemánek. Nostalgie mizející divočiny. Modrý prosinec (kat. výst. Galerie Václava Špály, Praha, 31. 5.–25. 6. 2000). Praha (2000): s. 103–105.

Jiří Zemánek. My všichni jsme ohrožení křupani. Ateliér, č. 14–15 (13. 7. 2000): s. 16.

Jiří Zemánek. O celostní vizi reality a dialogickém způsobu poznávání světa. Proměny řádu – chaos a řád (sborník konference, Národní galerie v Praze, 19.–20. 10. 2000); vydala ČVUT v Praze (2000): s. 18–24.

Jiří Zemánek. Sochařské příběhy a hry Lukáše Rittsteina. Lukáš Rittstein: Od kuchyně k Saturnu (kat. výst. Národní galerie v Praze, 6. 5.–29. 8. 1999). Praha (1999): s. 3–48.

Jiří Valoch. Důsledné rozšiřování sféry sochařství. Ateliér, č. 14–15 (8. 7. 1999): s. 16.

Petr Volf. Od kuchyně k Saturnu. Reflex, č. 28 (15.7.1999): s. 54.

Lenka Lindaurová. Lukáši Rittsteinovi se daří jít za svými vizemi. MF Dnes (26. 11. 1999)

Jiří Hůla. Rittsteina inspirují nečekaná setkání s obyčejnými věcmi. Lidové noviny

(9. 6. 1999)

Jeff Crane. Lukáš Rittstein. Artforum (říjen 1999): s. 155.

Jiří Ptáček. Rittstein míří od Saturnu ke hvězdám. MF Dnes (9.12.1999)

Eva Zajíčková. Nová Guinea splnila Lukáši Rittsteinovi sen o dobrodružství (rozhovor).

MF Dnes (27. 11. 1999): s. 3.

Ivona Raimanová. Rozhovor s Lukášem Rittsteinem o jeho cestě na Novou Guineu. Lukáš Rittstein: Od kuchyně k Saturnu (kat. výst. Národní galerie v Praze, 6. 5. – 29. 8. 1999)

Věra Jirousová. Sochaři z Čech vystavují na Manhattanu. Lidové noviny (2. 1. 1998): s. 11.

Monika Čermáková. Prostě si urovnávám hlavu, říká sochař Lukáš Rittstein (rozhovor).

MF Dnes (4. 8. 1998): s. 9.

Martina Pachmanová. Živel současného českého umění. Ateliér, č. 8 (16. 4. 1998): s. 9.

Radek Wohlmuth. Lukáš Rittstein: Krabice, police, ale i rám. Ateliér, č. 8

(16. 4. 1998): s. 5.

Vít Havránek. Lukáš Rittstein: Práce z posledních čtrnácti let. Detail, č. 1, roč. III, (1998): s. 14.

Pavla Pečinková. Art contemporain tcheque (Současné české umění). Beaux Arts, č. 168 (květen 1998): s. 30–31.

Jiří Zemánek, Lukáš Rittstein. I. Zlínský salón mladých (kat. výst. Státní galerie ve Zlíně, 20. 5.–17. 8. 1997): s. 64.

Karolína Fabelová. Socha jako dobrodružství (rozhovor). Umění a řemesla, roč. 39, č. 4. (1997): s. 34–35.

Martin Reissner. I. Zlínský salon mladých. Svobodné slovo (3. 6.1997)

Kateřina Pažoutová. I. Zlínský salon mladých. Ateliér, č. 17–18 (28. 8. 1997): s. 4.

Charlotta Kotík. Pohled z Manhattanu. Ateliér, č. 4 (19. 2. 1996): s. 1.

Ivona Raimanová. Sculpture in the New Central Europe – Czech Republic (Sochařství v nové Střední Evropě – Česká republika). Sculpture (prosinec 1996): s. 36–38

 

 

Vlastní texty do databáze nezařazené

2004

“Why Is The Night Black” s Barborou Šlapetovou, obrazová cestopisná publikace z oblasti Papui Nové Quinee

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu