Magdalena Kwiatkowska

Magdalena Kwiatkowska je umělkyní polského původu, která se do prostoru českého umění dostala skrze studia na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2016 dokončila doktorandské studium. V Praze začala objevovat české akční umění a performance, což ji nakonec vedlo k přestupu z ateliéru kresby do ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy. Na její práci je rozpoznatelný vliv především druhého z jmenovaných, s nímž má Kwiatkowska určitá společná východiska. Těmi jsou práce s každodenními, často až banálními motivy, které autorka přenáší do galerijního prostředí.

Magdalena Kwiatkowska vytváří téměř výhradně instalace a performance. Tato dvě média uměleckého výrazu se v její tvorbě překrývají, neboť pro její instalace je důležitá performativita gesta, ze kterého vychází. Nejčastěji jím je přenos situace, její zviditelnění. Leitmotiv její tvorby totiž tkví v upření pozornosti na zapomenutá zákoutí lidských činností, která se zdají být obyčejnými, při zastavení si ale uvědomíme, že jsou naopak instantně kouzelná a zábavná. 

K ohledávání každodennosti tíhne už za studií, přičemž ji obohacuje o nové prvky, či ji naopak prodlužuje a přenáší do uměleckého kontextu. Příkladem obohacování jsou například intervence, kdy Kwiatkowska v obchodním řetězci s nábytkem vytváří ze zboží modely jídla připomínající objekty Claese Oldenburga. Posléze vzniká i opačný postup a to infiltrace těchto prvků a instalací do galerijního prostředí. Stále však dochází ke vzniku něčeho artificiálního, jakési umělecké konstrukce. Kwiatkowské v posledním ročníku studií už ale žánr každodennosti neslouží pouze jako inspirace, nýbrž přímo jako samotné výsledné dílo. Součástí její diplomové práce je tak plátek pomeranče ležící na ukrojené straně klobásy. Tato podivně vyhlížející kulinářská kombinace je ve skutečnosti nápaditý způsob, jak klobásu nenechat uschnout. Kutilská rada je z knihy Dobré rady pro každý den, z níž pocházejí i další tipy ilustrované instalací, které byly součástí diplomové práce.

Zesílenou performativitou situace se vyznačuje například jedno z děl, které Kwiatkowska vytvořila ještě na škole. Instalace Dvouminutové cvičení koncentrace (2007) divákovi nabízí další praktické a užitečné cvičení. Skládá se z křesla a stolku s televizí, před kterou jsou hodiny. Aby bylo cvičení splněno, je třeba se dvě minuty dívat na hodiny, aniž by divákovi sklouzl zrak na televizi. V kontextu ostatních instalací má zvláštní místo tím, že divák není pasivním pozorovatelem interakce objektů, nýbrž účastníkem workshopu či happeningu.

Balancování mezi médii performance a instalace je přítomné ještě na dalších dvou výstavách, kde se Kwiatkowska po dokončení magisterského studia prezentovala a na nichž pokaždé spolupracovala ještě s další autorkou. Výstavní happening Dvě slepé báby (2013) vznikl ve spolupráci s Evou Jiřičkou. Inspirovány dětskou hrou na slepou bábu umělkyně obsah výstavy vytvořily a vernisáže se zůčastnily se zakrytým zrakem. U sebe i diváků tak chtěly vyvolat odlišné vnímání výstavní situace.

Nejnovějším projektem Magdaleny Kwiatkowské je kniha, která vyšla jako součást její disertační práce na AVU. Děti z Absurdlandu je útlou knížkou příběhů, které Magda a ostatní děti zažívají v Absurdlandu, v neexistující zemi, která svůj předobraz ovšem nachází v soudobé společnosti. Kniha svým narativem napodobuje dětské knihy, a to především zvolenou stylistikou vyprávění v ich formě, kdy Magda podává obraz o světě dětskýma, naivníma očima. Do jejího komentáře se však často dostávají zvláštní a nedětská témata. Její bratr Zbigniew například z lega staví koncentrační tábory. Kniha svou dvojznačnost podtrhává také v narážkách na díla současného českého umění. Znalý čtenář se tak může pobavit například odlehčeným popisem práce Evy Koťátkové:

„Lavice ve školní třídě jsou postaveny na sebe a tvoří zvláštní hierarchickou strukturu pro čtení, psaní, kreslení a sezení. Pokud se chcete dostat na vrchol, musíte jít po lavicích nebo židlích svých kolegů. V každém patře sedí studenti provádějící různé úkony. Jejich umístění v příslušném patře rozhoduje o jejich postavení a činnosti. Ve škole máme sedět zpříma a bez pohybu. Naštěstí jsou pro všechny případy připraveny podpůrné struktury, které mají udržet naše těla v požadované poloze. Klece, jejichž prostřednictvím se učíme efektivní pozice pro čtení a psaní, nám brání dělat cokoli jiného.“

Z Absurdlandu se nakonec klube alegorie současné umělecké scény, jakási demýtizace umělců a vtipný a originální pohled na současnou společnost.

publikace Děti z Absurdlandu, vydala AVU, Praha 2016

Viktor Čech, Dcery tužky, Ateliér č. 24/2010

Orientace/Salon, Lidové noviny 01/2009

Jan Zálešák, Jak na to jde Magdalena Kwiatkowska, Ateliér 03/2008