Monika Immrová

Současné umělecké tendence ruku v ruce s diskurzem doby tekuté modernity vykazují vedle konceptuálního uvažování odklon od práce s materiálem k virtualitě. Monika Immrová patří k druhu umělců, kteří vzhledem k těmto aktuálně převažujícím tendencím obracejí svoji pozornost jakoby nazpět. Takové směřování je však zpátečnické pouze zdánlivě, současná doba pro zdravé přežití vyžaduje ukotvení. Navíc jako lidé chtě nechtě vězíme ve hmotě a jen tak z ní ještě nevyjdeme. Postoj umělce, pro něhož je klíčový vztah k materii, definovanému tvaru a archaickým podstatám, je tedy zároveň symptomatický i aktuální. V dějinách umění se s podobnými návraty k podstatě, ke kořenům, k materii či k matce v nejistých dobách setkáváme nejednou. U Immrové můžeme toto směřování pozorovat již v 90. letech 20. století, když oproti dobovému minimalistickému konceptualismu sahá po klasických materiálech a tématech a na minimalistických bronzových či betonových sochách, vycházejících stále z lidské figury, promyšleně pracuje s archaizujícím barevným, geometrickým či vysoce stylizovaným florálním ornamentem. Ornament užitý s ironickým nadhledem dodává jejím dílům založeným na čistém ušlechtilém tvaru život, jiskru a vtip, což je pro Immrové práci také charakteristické. V autorčině koloristicky jinak úsporné tvorbě jsou barvy, pohybující se především na stupnici bílá – šedá, rovněž nositelkami materiálově symbolických významů, obdobně jako třeba ve středověku (zlato, lapis lazuli…).

Základem sochařského i grafického díla Moniky Immrové je redukce a práce s elementárními tvary, objemy a samozřejmě také se světlem. Na grafických listech se výrazově pohybuje na široké škále od lapidárních čárových kompozic po až prostorově iluzivní, sošně objemová „zátiší“, od bílé k černé. Její grafickou tvorbu nelze od objemové tvorby sochařské zásadně oddělovat, spolu s dalším oblíbeným formátem umělkyně, totiž reliéfem, tvoří stále jeden myšlenkový i formální celek, byť proměnlivý.

Východiskem její sochařské tvorby je řešení tvarů a objemů z pozice v prostoru se pohybujícího člověka. Dalším, pro Immrovou nezbytným předpokladem je osobní a bezprostřední fyzická účast na díle. Jako sochařka vychází z vlastního zakoušení hmotného světa a s ním spjaté potřeby pracovat na díle fyzicky. Přirozeně proto uvažuje a vyjadřuje se ve hmotě, přičemž vychází z konkrétních situací, jež oprošťuje směrem k podstatě: „Vztahuji se k věcem, s nimiž mám osobní zkušenost, které dobře znám, o kterých přemýšlím. Jednoduchá, jasná řeč je pro mě hodnotou. Respektuji účinnost slova. Jsem si vědoma subjektivní interpretace jeho významu. Zajímá mne srozumitelnost sdělení. Blízké je mi ale sledování přenosu informace bez pomoci slova.“ /MI/. Její sochy a grafiky nepotřebují manuál pro porozumění, jakkoli pro svoji tvorbu v duchu tohoto „vyznání“ zvolila jako nejbližší a nejlépe odpovídající abstrahující, geometrizující přístup. Její geometrie není eukleidovsky přísná ani odtažitě intelektuální. Sochy jsou přes zdánlivě jednoduché formy živé, neboť ze života vycházejí a o životě vypovídají. Často vlastně již organické tvary jako by živelně vyrůstaly, lehounkou odchylkou se nejednou nenásilně vymaňujíce z pravidel konstruktivně projektované ideální formy. Skrze toto zaujetí životem a jedním z jeho základních projevů, růstem, hledá cestu k jeho podstatě a k obecnému smyslu. Pokud bychom v naší historii umění hledali příbuzného tvůrce, pak tento druh vitalismu autorku sbližuje s Hanou Wichterlovou.

Immrová zároveň dlouhodobě promýšlí problematiku kánonu jako ideálního souboru pravidel a o kanonické vyjádření svojí tvorbou také usiluje. Východiska nachází v aristotelském i platónském přístupu: „Záměrem je uvažovat o ideálních proporcích a kráse, o možnosti racionálního uchopení intuitivně vnímaných proporčních a kompozičních zákonitostí. (…) Touha po harmonii se zdá živým archetypem, jenž se manifestuje například prostřednictvím různých kanonických systémů. Jeho vizualizace vyplývá z výjimečné schopnosti vnímat a reprodukovat přítomnost řádu. Rovnováha a úměrnost totiž dovedou k harmonii. Vyvážení všech složek. Správná/pravá míra. Střízlivost. Vnitřní napětí, souhra materiálu, velikosti a formy. I přes vnitřní pohyb vnímáme prozařující klid.“ /MI/. Osobní formulací kánonu se v případě Immrové ideálně stává dílo samo.

S problematikou kánonu, historicky se odvíjející od rozměrů a proporcí lidské postavy a dle zaměření konkrétního umělce zdůrazňující různé aspekty tvorby (architektura, pohyb v prostoru, symbolický význam atd.), souvisejí také realizace autorky ve veřejném prostoru. Immrová zde opět vychází z vlastního zažívání prostoru, typickým tvůrcem site specific instalací ovšem není, což dokládá např. soubor čtrnácti betonových horizontálních geometrických objektů (Ležící) umístěných na nábřeží v Kadani. Ve své podstatě minimalistické abstraktní objekty stále vycházejí z kánonu daného lidskou figurou a svojí neobvyklou horizontální polohou a ztišeným, nespektakulárním umístěním navozují pocit klidu a harmonie a vybízejí ke kontemplativnímu pozastavení.

Tvorba Moniky Immrové je výrazem hledání cesty k sobě a přes sebe k člověku. V současném světě tekutých paradigmat, kde se často hovoří o post-pravdě či post-faktičnosti, působí jako stabilizační substance a naplňuje svoji prvotní podstatu, jíž byl od počátku přesah, nikoli pouze dílo samé.

Sympozia

2016
Kámen, park Rehabilitační nemocnice, Beroun (katalog)
2014
Kámen, Zwickau, SRN (katalog)
2011
Cesta mramoru, Dobřichovice (katalog)
2005
Beton, Nový Dvůr (katalog)
2003
Dřevo, Markneukirchen, SRN
1998
Dřevo, Markneukirchen, SRN
1996
Galerie Sýpka, Vlkov

Realizace

2017
Vitráž pro dvorek filosofa, Slavonice
2012–2015
Reliéf pro Dům s klenbami (nerealizováno), Praha
2011
NMF, Kadaň

Ilustrace

Michal Maršálek, Pootevřeno, Dauphin, 2015
Gustav Erhart, Podvojná znamení, Dauphin, 2005

2020
Mladičová Iva, Tříbení, katalog k výstavě, Galerie Hlavního města Prahy 2020
Šiklová Lucie, Monika Immrová – Ležící, Sochařský park Klenová, Galerie Klatovy / Klenová 2020
Leubnerová Šárka; Šiklová Lucie, Voda, katalog k výstavě, Galerie Klatovy / Klenová 2020

2019
Mladičová Iva, Krása a půvab, katalog k výstavě, Oblastní Galerie Liberec 2019
Kolektiv autorů, Kunstsammlung Krohne, Krohne Messtechnik GmbH 2019
Immrová Monika, Grafická práce – poznámky, Revolver revue, ročník XXXIV, č. 114, Praha 2019, s. 17–32.
Brucháčková – Závodná Vladimíra, Galerie Závodný 2018, Galerie Závodný 2019

2018
Immrová Monika, Zápis a vizualizace kánonu. Disertační práce, Akademie výtvarných umění v Praze, 2018
Kolektiv autorů, Stavy mysli / Za obrazem / Obměny a intervence, Stálá expozice GASK – Galerie Středočeského kraje, GASK, Kutná Hora 2018, obr. s. 342, s. 366.

2017
Mladičová Iva; Immrová Monika, Socha 2 / AVU 1990–2016 / Demartini – Zeithamml, Akademie výtvarných umění v Praze, Praha 2017
Mladičová Iva, Monika Immrová / SOCHA, katalog k výstavě, Topičův salon, Praha 2017
Lipavský Jakub, Monika Immrová, text k výstavě Členění, 2017

2016
Primusová Adriana, Socha – Daniela Vinopalová a Monika Immrová, katalog k výstavě, Galerie Středočeského kraje GASK 2016

2015
Mladičová Iva, Tvar předchází prostor, katalog k výstavě, Galerie Dům, Broumov 2015
Mladičová Iva, Dvakrát o soše, Art+Antiques / 12+1, 2015
Hlaváček Petr, Průvodce Nábřežím Maxipsa Fíka v Kadani, 2015

2014
Vaňous Petr, Sochu musíte vytvořit, to nelze obejít, rozhovor, Revolver Revue č.94, 2014

2013
Vaňous Petr, Jiný čas, katalogový list k výstavě, Galerie Klatovy / Klenová 2013

2012
Kramerová Daniela, Souvislost, katalogový list k výstavě, Galerie města Louny GAML, Louny 2012
Karlík Viktor, Ateliéry, Revolver Revue č. 88, 2012

2010
Jirsová Klára, Svoz 12, Salve, 2010
Svoboda Petr, Vkročení do Prostoru, katalog k výstavě, Galerie výtvarného umění v Mostě 2010

2009
Vachudová Božena, Monika Immrová / Tvary, katalog k výstavě, Galerie umění Karlovy Vary 2009

2007
Primusová Adriena, Linie a forma, katalogový list k výstavě, 2007

2005
Koval Miroslav, Hmota, objem, tvar, katalog k výstavě, Galerie Caesar, Olomouc 2005

2021
Lipavský Jakub, Monika Immrová. Mír mezi duchem a hmotou, Qartal 01, GHMP, 2021

2018
Reber Simone, Himmelwasserblau, Tagesspiegel, 19. 10. 2018

2013
Kramerová Daniela, V jiném i známém čase a prostoru s díly Moniky Immrové, Ateliér č.19, 2013

2012
Pospiszyl Tomáš, Pomalá sochařka, Lidové noviny, 2012
Netopil Pavel, Souvislost, Art+Antiques / 03, 2012

2009
Kroupová Markéta, Sochařka a grafička, Ateliér č.21, 2009

2007
Bieleszová Štěpánka, Archaický les forem, A2 č.12, 2007

2006
Wagner Radan, Dialogy v Rajské zahradě, A2 č.37, 2006

2005
Primusová Adriena, Hmota, objem, tvar, Ateliér č.23, 2005
Míčová Marie, Sympozium v Betonu, Ateliér č.25–26, 2005

2004
Míčová Marie, Monika Immrová, Ateliér č.8, 2004

2003
Svoboda Petr, Glypho Grafein, Ateliér č.2, 2003

Artyčok, 2021, https://artycok.tv/actors/immrova-monikahttps://artycok.tv/43921/tribeni

CRo3 Vltava, Vizitka, 2021, https://www.audiolibrix.com/cs/Podcast/Listen/330209/vizitka-monika-immrova-vystavy-nemam-dopredu-vymyslene-do-hry-beru-i-vyhled-z-okna

Aktuálně.cz, 2020, https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/podcast-petra-viziny-sochu-nelze-popsat-monika-immrova/r~beedc60c23bb11eb842f0cc47ab5f122/

ČT art, Artmix 2019, https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123096165-artmix/219562229000005-sochu-nicim-nenahradis

ČT art Artmix, Malířky a sochařky, 2018, Prostory a tvary Moniky Immrové, https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123096165-artmix/218562229000002/video/603162

ČT art Artmix, Vánoční putování za uměním, 2018, Galerie Závodný, https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123096165-artmix/218562229000010/obsah/661864-galerie-zavodny