Peter Fabo

Peter Fabo je umělcem, který má silné výtvarné zázemí v médiu fotografie, a ačkoliv se ho nezřekl, rozvíjení vizuálního přemýšlení ho dovedlo k novým postupům malby, objektu a instalace.

První fotografické autorské knihy Diana (2008) a diplomová práce Meno, mesto, zviera, vec (2010) jsou si podobny stlačenou intimní energií, která spojuje jednotlivé fotografie v působivý celek. V Dianě autor vybírá skoro výhradně portréty své přítelkyně, případně věcí, které souvisí s jejich společnou existencí. Snímky mají různorodý technologický původ a jejich sběr probíhal šest let. Již zde se objevuje komplexní vizuální situace, kterou Fabo posléze rozvíjí i v pozdějších galerijních instalacích. Fotografie nejsou řazeny chronologicky, to, co je pojí, je intuitivní zacházení s kontinuitou jednotlivých snímků, jejich náladou, barvou, kompozicí a vzájemným kontrastem. Dílo má podobu knihu, její obsah se však dá číst různými způsoby, jeden soubor obrazového materiálu se pro každého čtenáře mění v specifický magický cyklus, hypertextuální myšlenkový systém. Kniha Meno, mesto, zviera, vec má podobný charakter. Opět jí lze napůl číst a napůl vnímat. Použitý obrazový materiál taktéž krouží nad jednou osobou, není to však objek, nýbrž subjekt fotografa, který vybírá náměty a vytváří narativní linii. V obou autorských knihách Fabo pracuje s archivem a řazením je reinterpretuje, což je aspekt, který provází jeho celou tvorbu.

U Petra Faba je samotné fotografování, začínající výběrem námětu, jeho exponováním a končící vyvoláním, nebo digitalizací, pouze první částí procesu. Potom jednotlivé snímky používá jako stavební kameny ke konstrukci složitejších systémů, interpretuje je tak, že mezi nimi nachází nové vztahy. Tento postup instalace Fabo využívá v médiu knihy a posléze je přetavuje do média výstavy. Fotografie fungují jako materiální jednotky, které svými estetickými kvalitami vytváří vztahy mezi sebou a specifickým galerijním prostředím. Tak výstavní projekt Kontakt skrze kontaktní kopii (2014) kombinuje lokalitu místnosti otočenou na jih s velkými okny s souborem fotografií různé velikosti, techniky a námětu, které společnou souvislost nacházejí až v společné kompozici v dané místnosti. Autor zakryl některé částí oken fólií, čímž narušil pravidelnou geometrii stínů okenních rámů. Tato intervence přináší světelný obraz, který tvoří novou syntézu s jednotlivými fotografiemi. Jako předobraz této výstavy slouží další autorská kniha Peter Fabo 2013 (2013), už nefungující jako subjektivní dokument, ale jako encyklopedie inspirací Fabovy práce a jeho děl samotných.

V knize Peter Fabo 2013 se objevují reprodukce jak fotografií, tak dokumentace dřevěných objektů a intarzií. Intarzii jako tradiční, a v dnešní době nezvyklé technice, se Fabo intenzivně věnuje přibližně od roku 2012. Technicky a časově náročný proces tvorby intarzie tvoří skládání a lepení úlomků různě barevných a strukturovaných dýh, které se spojují v obraz. S technologií intarzie se do Fabova tvarosloví dostává nový formální jazyk abstraktní geometrizace. Inspirace kubismem a konstruktivismem je nepopiratelná a přiznaná. Jejím prostřednictvím však Fabo do celé hry přináší i postmoderní prvky. Například dílo Kryštál čerešňa (2012) svým názvem odkazuje nejenom k motivu, ale také k původu dřeva, ze kterého je intarzie vyrobena. Tak nám čtení těchto děl poskytují balancování na hranici translace mezi formou a obsahem.

Podobně, jako se v jednotlivých dílech spojují geometrické prvky ve vyvážený celek, tak jsou díla uvážlivě kombinována v médium výstavy. V nich Fabo dále rozvíjí onu postmoderní hru, kombinuje modernistický jazyk s nezvyklými, někdy ironizujícími prvky. Výstava Lakuj (2014) přináší vrstevnatý celek, kde společně funguje mdlá hnědá barva dřeva na výrazné nástěnné malbě ze CMYK barev. V této ozvláštněné výtvarné krajině jsou však ukotvena konceptutální gesta, která se citlivě vynořují z abstraktních tvarů, jako například slovo COOL v jedné z geometrizujících intarzií. I výstava L O N G E R (2015) v galerii KIV dále rozvíjí toto uvažování interakce mezi formou a obsahem. Spektakulární kompozice má podobu enviromentu, jednotlivosti jakoby diváka vedly výstavou, odkazují jedna k druhé. V konstruktivistické intarzii se však nachází nepatřičná přítomnost banánu, který tuto kompozici a její konotace zpochybňuje obdobným způsobem, jako například před sto lety kráva v Malevičově kubistické kompozici Kráva a housle (1913).

Ve výstavách tak Fabo pracuje s mnohovrstevnatými výtvarnými i obsahovými vztahy, jejichž čtení nám usnadňuje právě jejich formální ozvláštněnost a vytříbenost.