O projektuNahlásit chybu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Stanislav Kolíbal

Jméno
Stanislav
Příjmení
Kolíbal
Narozen/a
1925
Místo narození
Orlová
Působiště
Praha
Klíčová slova
grafika
ilustrace
instalace
kresba
objekt
scénografie
socha
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Stanislav Kolíbal patří bezpochyby k jedněm z nejvýznamnějších protagonistů českého, ale i mezinárodního umění druhé poloviny dvacátého století, a to s přesahem, pro autorův úctyhodný věk, do století dvacátého prvého. Narozen v Orlové na Těšínsku se s rodiči po okupaci tohoto kraje přestěhoval do Ostravy. Koncem války byl nasazen k pracím do Ostravských dolů. Možná, že právě tyto rané zážitky vnesly do jeho pozdějšího, jinak na první pohled celkem racionálně geometrického díla, existencionální podtext. K výtvarnému umění inklinoval Kolíbal už od raných let. Od svých třinácti let modeloval a kreslil. V roce 1943 (ve svých osmnácti letech) vystavoval na skupinové výstavě v Domě umění v Ostravě. Rozhodnutí stát se umělcem bylo jednoznačné, a tak se Kolíbal rozhodl studovat přímo v centru dění – v Praze.

 

Kolíbal v té době studoval na VŠUP u Strnadela; nepatřil tedy přímo k umělcům, kteří se učili v sochařském ateliéru Josefa Wagnera, kde se konstituovala pozdější velmi silná generace umělců (jako V.+V. Janouškovi, O. Zoubek, M. Chlupáč, Z. Palcr či E. Kmentová). Generačně a hledáním východisek z bezbřehého předepisovaného dogmatismu socialistického realismu se však s nimi shodoval. Tvorba prakticky všech zmíněných sochařů se obracela ke vzorům meziválečné avantgardy s tím, že tvary soch byly sumarizovány, abstrahovány a stylizovány někdy do geometričtějších forem, jindy do oblých křivek, a to vše s vyloučením detailně popisného realismu.

 

V padesátých letech byla Kolíbalovým námětem povětšinou ženská figura měkkých oblých tvarů. Těla žen jsou často znázorněné v nezvyklých polohách: nalézáme v nich Kolíbalův tak typický zájem o labilitu a vyvolání poctu nejistoty. Jeho sochy postav a torz se na první pohled lišily od figurálních děl jeho vrstevníků. Umělcova originalita přístupu v rámci tehdejší situace byla paradoxně dána tím, že Kolíbal sochařství nestudoval: „kdybych sochařství studoval, nikdy bych nepoznal onu tak potřebou nezatíženost“, vzpomíná autor.

 

Rok 1963 je pak rokem zlomu: autor přechází k abstraktní geometrické formě. K ní mohl lehce alternovat nejen proto, že byl oproštěn od klasických sochařských záležitostí, jako třeba budování hmoty apod., ale také proto že, už ve svých figurativních sochách se zajímal o geometrii, projevující se třeba jako hranaté rozložení rukou složených do jakéhosi kosočtverce (Torzo s rukama v bok, 1959). Od roku 1963 bývá pak jméno Stanislava Kolíbala uváděno v souvislosti s konstruktivním uměním, ale Kolíbal čistý jazyk konstrukce nepřijal do důsledků. Zrovna tak je volný jeho vztah k minimalismu, který je mu často přiřazován. Zatímco americký minimalismus je založen na Stellově výroku „to co vidíte, je to, co vidíte“, Kolíbalovy abstraktní práce implikují další významy a sdělení. Na rozdíl od přísné seriálnosti minimalismu, jsou Kolíbalovy sochy výsledkem promyšlené skladby s výsledným kompozičním napětím. Nosným tématem se mu stává téma lability a vratkosti. Sochy a instalace jsou sestavovány z různých částí a typicky kolíbalovskou kompozicí vzniká dojem nestability. „Čtyři polokoule, opřené navzájem jedna o druhou, udržovaly se v klidné vertikální poloze. Vypadaly velmi stabilně, ale to bylo jen zdání. Každou chvíli se mohly rozpadnout“, říká Kolíbal o své soše Labil z roku 1964. Jindy pocit napětí dosahuje kombinací organických a anorganických prvků (např. socha Symetrický objekt z roku 1965). Dominujícím materiálem se stala sádra, která pro svou bělost zbavuje díla expresivního působení a směruje diváka spíše k meditativnímu vnímání. Svou křehkostí pak tento materiál plně podpořil základní myšlenku Kolíbalovy tvorby, která vypovídá o křehkosti a labilitě lidského bytí.

 

I v 70. letech zůstala jedním z hlavních prvků jeho tvorby labilita, vyjadřující pocit nepredikovatelnosti lidské existence. Důležitým momentem jsou úvahy o čase, o jeho změnách a trvání a o věcech, které chátrají a rozpadají se. Formálně přibývá v 70. a 80. letech rafinovanosti v kompozici prvků, objevují se také další materiály jako překližka, kusy plechu, tabule skla a také provázky a nitě, kterými Kolíbal nahradil kreslenou linii. V těchto dílech si Kolíbal pohrává s optickou iluzí a smyslovými klamy -zdánlivě „kreslená“ linie má materiálovou podobu.

 

V 70. letech nemohl Kolíbal vystavovat. To jej paradoxně vedlo k objevení pro něj nové výtvarné formy: k instalaci. Soustředil se totiž na práci ve svém ateliéru, kde začal skládat jednotlivé prvky díla do volných kompozic se vztahem k danému prostoru: stěna nebo podlaha se staly součástí autorova konceptu (např. Hnědá tabule, 1973; Dvojí možnost, 1974 ad.).

 

Určitý zvrat ve vývoji tvorby nastává pak v roce 1985, kdy na scénu vstupují reliéfní objekty s názvem Geometrická cvičení. Dřívější křehká metaforičnost byla opuštěna. Na místo toho se autor soustředil na skladbu geometrických tvarů tak, aby vznikla konstelace, která je harmonická a která představuje divákovi řád. Dalším zlomovým bodem byl pro Kolíbala rok 1988. Tehdy umělec dostal pozvání od DAAD k jednoročnímu pobytu v Západním Berlíně. Pro Kolíbala se otevřel nový svět, tolik odlišný od světa života v totalitě. Nekonečná svoboda na jedné straně, ale také spotřební západní svět plný nepřeberných informací, který Kolíbal chápal jako svět chaosu. To silně ovlivnilo i jeho tvorbu. Začíná vznikat série Staveb – rozměrných prostorových konstrukcí ze dřeva (později i ze železa). Kolíbal v těchto pracích vyjádřil touhu po struktuře, která stojí proti stavu chaosu. Chtěl vyjádřit pozitivní hodnoty – něco, v čem by nebylo místo pro destrukci a labilitu, která po léta zrcadlila stav bytí v omezeném duchovním prostoru komunistické země.

 

Koncem tisíciletí pak vznikají plastiky Olympie I. a Olympie II., za nimiž stojí autorova vzpomínka na návštěvu starověké Olympie se sesutými hromadami architektonických prvků. Princip lability a princip zastaveného pádu zde má pokračování: dochází už ke zborcení. Sochy Olympií jsou černé a prvky jsou uspořádány tak, že mají vzbuzovat dojem náhody, avšak jejich skladba je uváženou koncepcí.

 

Po roce 2000 se Kolíbal vrátil k některým principům a formám, kterým se věnoval již dříve: vznikají cykly s názvy Černé reliéfy, Bílé reliéfy a Šedé reliéfy. Černé reliéfy se objevují v roce 1999. V nich se autor zabývá vrstvením geometrických ploch. Následuje série Bílých reliéfů z roku 2011, v nichž vrstevnatost není tolik patrná a spíše dominuje geometrická kresebnost. Tato řada reliéfů rozvíjí Berlínské a poberlínské kresby, které měly nejprve brzy po roce 1988 pokračování v prostorových objektech s názvem Stavby (v nichž Berlínské kresby byly jakýmsi jejich půdorysným předchůdcem). Druhá, pozdější cesta od starších kreseb vedla právě k Bílým reliéfům, které staví k sobě polaritu plošné kresby a prostorové trojdimenzionality. Šedé reliéfy z roku 2012 jsou pak spojením několika autorových zkušeností: kresebnost Bílých reliéfů je propojena s iluzivní hrou se skutečností, známou z Kolíbalovy tvorby 70. a 80. let.

 

Kolíbalovu tvorbu téměř od počátku provází zájem o geometrické řešení hmoty a prostoru. Jeho sochy a objekty jsou charakteristické užitím minimálních prostředků, avšak jejich výpověď je značná. Výstižně nazval jeho dílo kritik Tomáš Pospiszyl, když hovoří o Kolíbalovi jako o tvůrci „emocionální geometrie“. Autorova tvorba není totiž výrazově chladná: je založena na vnímání komplementarity protichůdných hodnot, jako je stabilita a labilita, řád a chaos, trvání a pomíjení, vznik a zánik. Kolíbalovo dílo je tak zrcadlem jeho osobních emocí, vyvolaných vůkolním světem a společností. Kolíbalovo dílo se dotýká základních transcendentních hodnot lidského života. A i když tento charakter umění, ve smyslu Chalupeckého důrazu na transcendentální sdělení uměleckého díla, se zdá být dnes mnohými přehlížen, Kolíbal si dokázal získat obdiv i v řadách mnoha renomovaných mladých umělců. Myslím, že toto je velkou satisfakcí nejen pro umělce samotného, ale i pro celé české umění druhé poloviny dvacátého století.

Autor anotace
Ivona Raimanová

Profesní životopis

Studia:
2005 státní vyznamenání České republiky Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění
1990-93 Profesor AVU v Praze ceny
1973-80 zákaz vývozu a prodeje děl, zákaz výstav¨
1953 Získává ateliér v Praze 7, Nad Královskou oborou 23 a žení se se sochařkou Vlastou Prachatickou. Seznamuje se s okruhem umělců Umělecké besedy.
1951–1954 Během studia spolupracuje s divadly v Ostravě, Opavě a s Národním divadlem v Praze. Po ukončení studia externím učitelem jevištní techniky
1951–1954 Akademie múzických umění v Praze, obor scénografie u prof. Františka Tröstra
1945–1951 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér prof. Antonína Strnadela
od 1945 začíná se věnovat práci pro noviny a knihy. Kreslil např. pro noviny Svět práce, pracoval na obálkách a knižních ilustracích. Ilustrační prácí se Kolíbal pak zabýval celý život.
1944 byl nasazen na nucené práce do ostravských dolů
1938 Po okupaci Těšínska polskou armádou se stěhuje s rodiči do Ostravy, kde pokračuje ve studiu gymnázia, kreslí a modeluje

Studijní pobyty:
1968 Pobytové stipendium Karolyiho nadace, Vence, Francie;
1969 Stipendium Fordovy nadace;
1988-89 Pobytové stipendium DAAD Berlin;
1992 Pobytové stipendium Ateliéru Calder, Saché, Le Carroi, Francie.
Členství ve skupinách zařazených do databáze
UB 12
Umělecká beseda
Členství ve skupinách nezařazených do databáze
Nová skupina

Výstavy

Samostatné výstavy
2012
Galerie Zdeněk Sklenář (S), Praha,
Jízdárna Pražského hradu, Praha

2011
Dynamo Design, Praha
White Gallery, Osík u Litomyšle
Brno Gallery, Brno

2010
White Gallery, Osík u Litomyšle

2009
Dům umění, Ostrava
Galerie města Plzně, Plzeň

2008
Galerie Zdeněk Sklenář, Praha

2007
Galerie Woxart, Praha

2006
Walter Storms Galerie, München

2005
Východočeská galerie, Pardubice
Galerie města Bratislavy, Bratislava
Národní galerie, Praha

2004
Moravská galerie (I. část), Brno
Moravská galerie (II. část), Brno
Galerie u Bílého jednorožce, Klatovy

2003
Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov

2002
Dům umění, České Budějovice

2000
Deichtorhallen, Hamburg

1999
Galerie MXM, Praha
Galerie Šternberk, Šternberk
Knoll Galéria, Budapest
Chiese rupestri, Matera
Galerie Sokolská 26, Ostrava
Galerie Václava Špály, Praha

1998
College of Art, Edinburgh

1997
Národní galerie, Praha

1996
Knoll Galéria, Budapest
Nadace Slunce a Luna, Praha

1995
Dům umění, Brno
Galerie moderního umění, Hradec Králové
Galerie umění, Karlovy Vary
Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem

1994
Galerie Sokolská 22, Ostrava
Knoll Galerie, Wien
Galerie Ruce, Praha

1993
Musée St. Croix, Poitiers
Galerie MXM, Praha
Muzeum Sztuki, Łódź
Centre d’Art Contemporain, Quimper
Walter Storms Galerie, München

1992
Galerie Jacqueline Moussion, Paris
CCC (Centre de Creation Contemporaine), Tours
Städtische Galerie, Wels

1991
Galerie města Blanska, Blansko
České kulturní středisko, Bratislava

1990
ÚKDŽ, Praha
Knoll Galéria, Budapest
Knoll Galerie, Wien
Sovinec

1989
Galerie DAAD, Berlin

1988
Dům pánů z Kunštátu, Brno

1987
OK Harris Gallery, New York
Kulturní středisko Opatov, Praha

1985
OK Harris Gallery, New York
Letohrádek, Ostrov nad Ohří

1984
Walter Storms Galerie, München

1983
Padiglione d’Arte Contemporanea, Milano
Studio Carlo Grosseti, Milano

1982
OK Harris Gallery, New York

1980
OK Harris Gallery, New York
Henri Gallery, Washington
Činoherní klub, Praha

1977
Altro, Roma
Salone Annunciata, Milano

1976
Marlborough Galleria d’Arte, Roma

1975
Mantra Galleria d’Arte, Torino
Livingstone-Learmonth Gallery, New York

1974
Biblioteka Uniwersytecka, Łódź

1973
Salone Annunciata, Milano

1972
Unimedia Galleria, Genova

1970
Galerie Václava Špály, Praha

1967 Nová síň, Praha

1960
Alšova síň U.B., Praha

1949
Výstavní síň Atom, Pardubice
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2012
Josef Hoffmann. Stanislav Kolíbal: Plocha – linie – prostor, Rodný dům Josefa Hoffmanna, Brtnice

2011
Plocha, hloubka, prostor, Moravská galerie, Brno

2010
Kavárna Ostrava, Mánes, Praha
Nová citlivost, National Art Museum of China, Beijing
Painting, Process and Expansion, Museum moderner Kunst Stiftung Ludwig, Wien
Unmistakable Sentences – The Collection Revisited, Ludwig Museum, Budapest

2009
V spektru rozmanitosti 11+1, Galerie hlavního města Prahy, Praha

2008
Genau und anders, Museum moderner Kunst Stiftung Ludwig, Wien
Nechci v kleci!, Muzeum umění, Olomouc

2007
Ohne wenn und aber, Museum moderner Kunst Stiftung Ludwig, Wien
Europe, Russia, Europe, Tretiakovska Galerie, Moskva
Prague Biennale, Karlínská hala, Praha

2006
Raumkunst, Buchberg
Zero (Sammlung Lenz), Museum der Moderne, Salzburg
Transforming Chronologies, MoMA, New York

2005
Entdecken und Besitzen, Museum moderner Kunst Stiftung Ludwig, Wien

2004
Z národní klasiky, Galerie Zdeněk Sklenář, Litomyšl
Šedesátá léta, Dům umění, Brno
Monocromos – de Malevich al presente, Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía, Madrid

2003
Umění je abstrakce, Jízdárna Pražského hradu, Praha

2002
Anima – Animus, Dům umění, Brno
La Culture Pour Vivre, Centre Georges Pompidou, Paris

2001
8. Triennale Kleinplastik, Fellbach

2000
Von E. Degas bis G. Richter, Kunstmuseum, Winterthur
L’autre moitié de l’Europe, Jeu de Paume, Paris
Art in Central Europe 1949-1999, Fundació Joan Miró, Barcelona

1997
Made in France, Centre Georges Pompidou, Paris

1996
Umění zastaveného času, České muzeum výtvarných umění, Praha; Moravská galerie, Brno

1996
Schwerelos Skulpturen, Landesgalerie Linz; Ludwig Muzeum, Budapest

1995
Du trait à la ligne, Centre Georges Pompidou, Paris

1994
Europa-Europa, Kunst und Ausstellunghalle, Bonn
Geometries, Rennes
Der Riss im Raum, Martin-Gropius-Bau, Berlin

1992
Kolekcja Lenz-Schönberg, Zachęta, Warszawa
D’une génération, l’autre, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paris
Reduktivismus, Museum Moderner Kunst, Wien
Das offene Bild, Westfälisches Museum, Münster; Museum der bildenden Künste, Leipzig

1991
Tradition und Avantgarde in Prag, Kunsthalle, Osnabrück
Kunst, Europa, Kunstverein, Braunschweig

1990
Inoffiziel, Museum der Stadt, Regensburg
40 artistes tchéques et slovaques, Musée de Luxembourg, Paris

1989
Sbírka Lenz-Schönberg, Dům umělců, Moskva

1988
Zero, Un Movimiento Europeo, Fundación Juan March, Madrid

1987
50 Years of Collecting, The Solomon R.Guggenheim Museum, New York

1983
8 Künstler aus Prag, Künstlerwerkstätten, München
Two Artists from Prague (+ Adriena Šimotová), Riverside Studios, London
Dessins tchéques du 20e siècle, Centre Georges Pompidou, Paris

1981
Contemporary Painting in Eastern Europe and Japan, National Museum of Art, Osaka
Phoenix, Alte Oper, Frankfurt am Main
Konstrukcja v processie, Łódź

1980
Painting and Sculpture Today, Indianapolis Museum of Art, Indianapolis
11th International Sculpture Conference, Washington
Recent Acquisitions, The Solomon R. Guggenheim Museum, New York
Eleven Contemporary Artists from Prague, New York University; Michigan University, Ann Arbor

1977
The Poetry of Vision, ROCS 77, Dublin

1970
Tsechische Skulptur des 20. Jhds., Schloss Charlottenburg, Berlin
Between Man and Matter, Metropolitan Art Gallery, Tokyo

1969
Arte Contemporanea in Cecoslovachia, Galleria Nazionale d’Arte Moderna, Roma

1968
De Myslbek á nos jours, Musée Rodin, Paris
Nová citlivost, Dům umění, Brno; Galerie umění, Karlovy Vary; Mánes, Praha

1967
Sochařská bilance II, Olomouc
Sculpture from Twenty Nations, The Solomon R. Guggenheim Museum, New York; Art Gallery of Ontario, Toronto; The National
Gallery of Canada, Ottava; Montreal Museum of Fine Arts, Montreal
Mostra d’Arte Contemporanea Cecoslovacca, Promotrice del Belle Arti, Torino

1966
Aktuální tendence (k IX. mezinárodnímu kongresu AICA), Praha
Tschechoslovakische plastik vom 1900 bis zur Gegenwart, Museum Folkwang, Essen

1965
Malarstwo i rzezba z Pragi, Kraków
UB 12, Dům umění, Brno

1964
UB 12, Nová síň, Praha; Dům umění, Zlín
Socha 64, Krajská galerie Liberec

1962
UB 12, Čs. spisovatel, Praha

1958
I. celostátní výstava mladých, Dům umění, Brno

1957
Burant, John, Kolíbal, Prachatická, Šimotová, Alšova síň, Praha

1943
37. členská výstava MSVU, Dům umění, Ostrava
Zastoupení ve sbírkách
Museum of Modern Art, New York
Metropolitan Museum of Art, New York
Solomon R. Guggenheim Museum, New York
Brooklyn Museum of Art, New York
Centre Georg es Pompidou, Paříž
FRAC Bretagne
Musée de Grenoble
Musée St. Croix, Poítiers
Tate Gailery, Londýn
Museum Modemer Kunst, Vídeň
Albertina, Vídeň
Peter Ludwig Museum, Budapešť
Museum Sztuki, Lodž
Kunstmuseum Winterthur
Patentamt, Mnichov
Národní galerie, Praha
Galerie hl. města, Praha
České muzeum výtvarných umění, Praha
Moravská galerie, Brno
Galerie Benedikta Rejta, Louny
Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou
Muzeum umění, Olomouc
Galerie výtvarného umění v Ostravě
Západočeská galerie, Plzeň
Galerie umění, Karlovy Vary
Severočeská galerie výtvarného umění, Litoměřice
Oblastní galerie, Liberec
Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem
Galerie moderního umění, Hradec Králové
Další realizace

Realizace v architektuře a veřejných prostorách (výběr):

1977 Dekorativní zeď ČS. kulturního střediska v Berlíně

1973 Památník 50.výročí ČS. rozhlasu v Praze

1971 Zahrada ČS-zastupitelství, Stokholm

1969 Plastická zeď ČS-zastupitelství, Londýn

1967 Střešní zahrada ČS.pavilonu, EXPO Montreal

1964 Opěrná zeď pankráckého předmostí Nuselského mostu v Praze

Monografie, katalogy, publikace

Monografie, katalogy, publikace

2012

Stanislav Kolíbal, Sochy a projekty/Sculptures and Projects, Arbor Vitae, Praha

 

2009

Kresby ke knihám : 1947-1994, Ostrava / 1943 -1949, Arbor Vitae, Praha

 

2003

Stanislav Kolíbal, Kresby, sochy, komentáře, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov,

 

2005

Stanislav Kolíbal, Šest cyklů / Six Cycles, Kresby, akvarely, reliéfy / Drawings Watercolour Reliefs, Arbor Vitae

 

2000

Stanislav Kolíbal : Labil, stabil : Plastiken und Zeichnungen, Hamburg : Deichtorhallen

 

1999

Stanislav Kolíbal : Opere dal 1956 al 1999, Roma : Edizioni della Cometa

 

1997

Stanislav Kolíbal, Retrospektiva, Národní galerie v Praze

 

1995

Stanislav Kolíbal 1988 – 1995, Dům umění města Brna

 

1989

Stanislav Kolíbal : Daadgalerie, Berlin 30, Berliner Künstlerprogramm des DAAD

Jiné kritické texty

Další literatura:

 

2010

Klimešová Marie , Roky ve dnech (České umění 1945 - 1957), Galerie hlavního města Prahy, Praha

Stanislav Kolíbal: Bílé kresby / White Drawings 1968-1976, White Gallery, Osík

Stanislav Kolíbal: Kresby v ploše a v prostoru / Drawings in Plane and Space, Galerie města Plzně

 

2009

Stanislav Kolíbal: Kresby ke knihám 1947-1994, Arbor Vitae, Praha

Beneš Ondřej , Ševčík Oldřich , Architektura 60. let („Zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století), Grada Publishing, a.s., Praha - Holešovice

 

2007

Hlaváček Josef , Cvičení z estetiky, Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha

Stanislav Kolíbal, Galerie Woxart

 

2005

České ateliéry / Czech studios (71 umělců současnosti / 71 contemporary artists ), Art CZ, Praha

 

2004

Stanislav Kolíbal: Prostor rozhodování, Moravská glerie, Brno

 

2003

Umění je abstrakce: česká vizuální kultura 60. let, Kant ; Arbor vitae, Praha

 

2003

Petr Volf, Na začátku je čára : rozhovory s výtvarníky, Paseka, Praha, Litomyšl

 

2002

Osobnosti českého grafického designu (Stanislav Kolíbal), Muzeum umění Benešov

 

2001

Hůla Jiří , Rozhovory, Nakladatelství Dauphin, Praha

 

2000

Stanislav Kolíbal: Labil - Stabil

 

1999

Hlaváček Josef , Umění je to, co dělá život zajímavější než umění (jak praví r.f.), Artefact, Praha

Stanislav Kolíbal - Kresba – prostor, Galerii Šternberk

Stanislav Kolíbal, Centrum kultury a vzdělávání , Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava

 

1997

Machalický Jiří , Česká grafika XX. století ve Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha

J.Valoch - S.Kolíbal / Retrospektiva, NG v Praze

 

1996

Jiří Šetlík, Cesty po ateliérech: 1976-1986, Torst, Praha

 

1995

Olič Jiří , Pomocný slovník českých a slovenských výtvarných umělců, F. R. & G. spol. s r.o., Bratislava (Bratislava)

Stanislav Kolíbal /1988-1995, Dům umění města Brna

Stanislav Kolíbal (Česká kresba 3), Galerie umění Karlovy Vary

Stanislav Kolíbal: Texty. Tři originální kresby Stanislav Kolíbal. Aulos, Praha. Vydáno 40 číslovaných výtisků ve formátu 350 x 253 mm

 

1994

Chalupecký Jindřich , Nové umění v Čechách, Nakladatelství a vydavatelství H&H, s.r.o., Jinočany (Praha-západ)

Ohniska znovuzrození: České umění 1956-1963, Galerie hlavního města Prahy, Ústav dějin umění AV ČR, Praha

Galerie MXM 1992-1993, Galerie MXM, Praha

 

1993

Stanislav Kolíbal: Konstrukcje – Constructions, Muzeum Sztuki , Lodž

Pět osobností : Václav Boštík, Čestmír Kafka, Stanislav Kolíbal, Karel Malich, Adriena Šimotová a jejich díla ze sbírek Galerie Benedikta Rejta, Galerie Benedikta Rejta, Louny

Jiří Šefčík, Situation Prag : Dialog zweiter Generationen, Kampnagel-Internationale Kulturfabrik, Hamburk

 

1992

Stanislav Kolibal, Atelier Calder, Orléans

 

1991

Détente, Museum Moderner Kunst Stiftung Ludwig, Vídeň

Hlaváček Josef , Výpovědi umění, Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem (Ústí nad Labem)

J.Ševčíková-J.Ševčík / Kunst, Evropa AdKV, Verlag Herman Smidt, Mainz

 

1990

Umělecké sdružení Nová skupina, Národní galerie v Praze

 

1989

Zhoř Igor , Klíče k sochám (Čtení o sochách a sochařích), Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, Praha

Stanislav Kolíbal: Kresby '88, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha

 

1988

Stanislav Kolíbal: Knihy, kresby, prostor, Dům umění města Brna

 

1987

Stanislav Kolíbal, Opatov 1987, KS Opatov

 

1985

Stanislav Kolíbal : Kresby a ilustrace, Galerie umění, Karlovy Vary

 

1983

Stanislav Kolíbal, Padiglione d'Arte Contemporanea, Milán

8 Künstler aus Prag in München, Kulturreferat der Landeshauptstadt München a Institut für moderne Kunst, Norimberk

 

1981

Eleven contemporary artists from Prague, Michigan University

 

1980

Konečný Dušan , Umění a doba, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha

Stanislav Kolíbal: Mezi prostorem a plochou (Siítuace 6), Jazzová sekce Svazu hudebníků, Praha

 

1979

Bénamou Geneviève , L´art aujourd´hui en Tchecoslovaquie, Geneviève Bénamou, Paříž (Paris)

 

1976

Stanislav Kolíbal, Marlborough Galleria d´arte, Řím 1976

 

1974

Hilton Kramer / The Age of the Avant Garde, Secket and Warburg, London

 

1973

Devět kreseb z let 1968-1972, Jiří, MPVU, Brno

Stanislav Kolíbal, Salone Annunciata Milano

 

1968

Nová citlivost : Křižovatka a hosté, Dům umění Brno

 

1967

Stanislav Kolíbal, Svaz československých výtvarných umělců, Praha

 

1960

Stanislav Kolíbal, Umělecká beseda, Praha

 

1957

Vlasta Prachatická Adriena Šimotová Jiří John František Burant Stanislav Kolíbal, Umělecká beseda, Praha

 

Catalogues, publications:

S.K. Šest cyklů, Arbor Vitae, Praha 2004

S.K. Kresby, sochy, komentáře, E. Schiele Art Centrum, Český Krumlov 2003

S.K. Texten, Deichtorhallen, Hamburg 2000

S.K. Labil-Stabil, texty Felix, Zdeněk; Smolik, Noemi, Deichtorhallen, Hamburg 2000

S.K. Opere dal 1956 al 1999, texty Appella, G.; Dorfles, Gillo; Perilli, Achille; Gualdoni, f., Edizioni della Cometa, Roma 1999

Stanislav Kolíbal. Retrospektiva, texty Rousová, Hana; Dorfles, Gillo; Valoch, Jiří; Erben, Václav; Chalupecký, Jindřich; Lamač, Miroslav; Zemina, Josef; Messe, Thomas M.; Gruen, John; Hlaváček, Josef; Felix, Zdeněk; Perilli, Achille; Ševčík, Jiří, Nárdoní galerie, Praha 1997

Česká kresba 3, text Valoch, Jiří, Galerie umění, Karlovy Vary 1995

S.K. 1988-1995, text Valoch, Jiří, DUMB, Brno 1995

S.K. Texty, Aulos, Praha 1995

S.K., text Elkar, Catherine, Le Quartier, Quimper 1993

Du spirituel au conceptuel, text Villeneuve, Jeanne, Musée St-Croix, Poitiers 1993

S.K. - Konstrukcje, texty Jedlinski, J.; Zagula, A., Muzeum sztuki, Lodź 1993

S.K., texty Valoch, Jiří; Nuridsany, Michel, Atelier Calder 1992

S.K. - Kresby, text Janoušek, Ivo, ÚKDŽ, Praha 1989

S.K., text Felix, Zdeněk, Galerie DAAD, Berlín 1989

S.K. - Knihy, kresby, prostor, text Valoch, Jiří, DUMB, Brno 1988

Kresby, text Rousová, Hana, Galerie umění, Karlovy Vary 1985

S.K., vlatní text, Padiglione d´arte contemporanea, Milano 1983

S.K., O.K.Harris Gallery, New York 1980

Srp, Karel, S.K. - mezi prostorem a plochou, Situace 6, Jazzová sekce, Praha 1980

S.K., text Perilli, Achille, Marlborough Galleria d´arte, Řím 1976

Devět kreseb z let 1968-1972, text Valoch, Jiří, MPVU, Brno

1973

S.K., texty Zemina, Josef; Messer, Thomas M., Washington 1973

S.K., vlastní text, Nová s´ˇn, Praha 1967

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz 2006–2017
Tyto stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR v rámci programu WebArchiv