Tamara Moyzes

Využívá umění jako nástroj k aktivizaci společnosti. Konkrétní téma je v jejím případě obvykle založené na politické bázi. Zlehčujícími prostředky ironie a parodie vystupuje proti neokonzervativním tendencím, kritizuje rasismus a kulturu politické reprezentace. Podstatu svých postupů v poslední době přehodnocuje v objasňování pojmů: ARTIVISM (pojem, kterým popisuje vlastní práci vytvořenou většinou se skupinami, které založila "5 Kolona" 2009, "ROMA KALE PANTHERA" 2013 (Gypsy Black Panthers), hledání hranice mezi uměním a aktivismem) a ARTPOPULI (nový projekt, na kterém pracuje několik posledních let).

Během studia prošla ateliéry Rudolfa Sikory, Jiřího Davida, Michaela Bielického, Avi Mograbiho, institut umění v Tel Avivu a akademii v Jeruzalémě. Jako formu pro svá sdělení využívá novomediální prostředky, nejčastěji video a performance. Její výstupy jsou přímočaré, postavené na dobré dramaturgii jednotlivých performance a citlivém načasování.

Často ve svých pracích také uplatňuje spolupráci a transkulturní zkušenost ze soužití se svým mužem Shlomi Yaffe, původem z Izraele, se kterým žili střídavě na Slovensku, v Izeraeli a České republice. Například ve videu Protokol (2009) běží rekonstrukce dvou obrazů paralelního výslechu manželů na České cizinecké policii nebo v širší politické téma rozvinutém projektu Inte(g)race (2011, + Shlomi Yaffe). V něm dokreslují hypotézu o vstupu Izraele do EU. Úvahu rozvádějí v podobě mystifikačních dokumentů jako ratifikace izraelsko-evropské smlouvy nebo vytvořením EU měny obsahující izraelské motivy (doprovodný text: Zuzana Štefková, youtube, 28. 4. 2011). Welcome to Prague (2008, + Shlomi Yaffe) je další projekt, v němž se objevuje zkušenost z pohybu „cizinců“. V infostánku umístěném na Náměstí republiky v Praze byl simulován postup, jakým musí projít žadalelé o povolení pobytu v ČR. Dva „uhlazení“ moderátoři provázejí situací čekání před ambasádou. Obraz vychází z kontrastu dokonalého TV studia a reality nedůstojných podmínek čekání. Přátelská rada moderátora zní: „And please don't bring any drink, because we don't have any public toilets.“ (Prosím, nenoste si s sebou nápoje, nemáme veřejné toalety.)

Otázky, v českém prostředí, běžně akceptovaného rasismu řeší ve videích Miss Roma (2007) nebo Mamko moja / Folk song (2007, + Shlomi Yaffe), v němž zaznamenali sborový zpěv romských studentů na střední škole, kdy se studenti paradoxně učili píseň s výslovně rasistickým obsahem vůči vlastnímu etniku.

Návod na čtení práce Tamary Moyzes je obsažen v jejím vlastním přístupu – přímočaře s uvědomováním si "Kdo mlčí, souhlasí" (2011).

Keiko Sei, Bangkog, Thailand, 2005. 

Rozhovor s J.X.Doležalem o happeningu při zahájení školního roku na AVU, Reflex, 2003

STV - zpravodajství výstava Amnesty International, 2006

ČT2- Kosmopolis, 7min. medailon Tamary Mozyes, 2006

STV- Vatkerty talk show, Provokatývne umenie, 2005

ČT2- zpravodajství, Galerie Václava Špály, "281m2", 2003

Keiko Sei, Bangkog, Thailand, 2005.

Špinavé prádlo, Umělec, 1/2006, s. 82-85.