O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Zdeněk Sýkora

Jméno
Zdeněk
Příjmení
Sýkora
Narozen/a
1920
Místo narození
Louny
Úmrtí
2011
Klíčová slova
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Zdeněk Sýkora se celý život zabývá malbou. Od realistických krajinářských záběrů dospívá geometrizací přírodních tvarů k čistší rozptýlené barevnosti a prostorové redukci. Tento formotvorný proces vrcholí cyklem Zahrad (od roku 1958), inspirovaným tvorbou H. Matisse, kde je krajina již jen impulsem k volnému pojednání výrazových kvalit osvobozené barevné skvrny. V dalším díle dochází k redukci výrazových prostředků na barevně plošné geometrizované útvary, což se projevuje ve stále zjednodušenějších kompozicích. Sýkora patří k prvním umělcům, kteří ve své tvorbě začali uplatňovat motivy konstruktivismu. Na počátku šedesátých let začínají vznikat první obrazy „struktur“. Klíčovým dílem přechodu k abstrakci je Šedá struktura (1962-3), v němž je již plocha organizována do podoby rastru coby pole variací vzájemných poloh jednotlivých geometrických elementů. Sýkora vychází z předem definované struktury a snaží se potom o vyčerpání jejích kombinatorických možností. Dochází například k opakování téhož tvaru, zatímco jeho barevné uspořádání vzhledem k sousedním prvkům je neopakovatelné.

 

Jako jeden z prvních českých tvůrců vůbec začal Sýkora roku 1964 používat počítač jakožto prostředek poskytující jinak nedosažitelný rozsah variací a umožňující objektivizaci kombinatorických postupů, čímž se zařadil ke světovým průkopníkům computerového umění. Sýkorovo dílo zkoumá vztahy systematičnosti a náhody. Ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem a s využitím počítače LPG-30 vytváří programovatelné struktury, jejichž cílem je kombinatorické vyčerpání všech možných vzájemných pozic několika základních elementů. Zatímco předešlé obrazy struktur byly ještě tvořeny intuitivně a byly vedeny snahou, aby se žádná z kombinací v obraze neopakovala, při práci s počítačem bylo nutné přijmout důslednou racionální logiku. Počítač je tedy využit k provedení předem definovaného konceptu.

V roce 1973 začínají vznikat obrazy makrostruktur, které vznikly zvětšením půlkruhových elementů. Vznikající obrysové linie, vytyčující hranici mezi černými a bílými elementy na těchto obrazech, se staly podnětem ke vzniku liniových obrazů, jejichž tvorbě se Sýkora věnuje dosud. V cyklech linií dochází ke zrušení vazby na vymezující mříž rastru, obraz se stává pouhým výsekem z celku. Výchozí souřadnice každé linie, jejich šířka, průběh a barva linií jsou určovány náhodně, hodem kostkou či generováním náhodných čísel pomocí počítače. Barevné linie existují na bílém pozadí, symbolizujícím prázdno jakožto přirozené prostředí pro rozehrání náhodného liniového bujení.

Koncem 70. let dochází v Sýkorově díle k částečnému návratu ke krajině; paralelně s obrazy struktur a linií vytváří malby využívající zemité barvy nanášené v silných vrstvách, v nichž rozvíjí možnosti malby započaté na konci 50. let. Na přelomu 80. a 90. let takto vzniká cyklus Skvrny. Sýkora je také autorem několika realizací v architektuře, například řešení vstupní haly firmy Selmoni AG v Basileji či obrazy Létání A a Létání B (vycházejících z obrazů Linie č.233 a Linie č.234) pro prostor vstupní haly budovy Národního integrovaného střediska řízení letového provozu České republiky v Jenči u Prahy.

Sýkorovo dílo, využívající principu řízené náhody, je vykládáno jako analogické fungování přírodních organismů a umělec sám se celý život nechává inspirovat vědeckým zkoumáním, například teorií chaosu.

 

„Jsou situace a jevy nepředpokládané a nevysvětlitelné, které z nouze definujeme jako náhodné. Zdá se paradoxní, že právě v exaktních vědách nabyl pojem náhodnosti takové plasticity. Náhodnost podmiňuje příliš mnoho situací. Jsme nuceni jí prokazovat stále více důvěry. Každá náhodnost je vázána na elementy, které jsou schopné vytvářet vztahy. Není tedy náhody „o sobě“, jsou jen velice složité proměnlivé vztahy. Je asi nějaký „vyšší řád“, který nemůžeme pochopit, ale o to silněji jej můžeme cítit. Myslím, že vztah chápání – cítění je rozhodující pro pocit svobody.“ Zdeněk Sýkora, 1985

Autor/ka anotace
Lenka Dolanová

Publikováno
2013

Profesní životopis

Studia:

 

1945 - 1947

Pedagogická fakulta UK Praha u Martina Salcmana, Karla Lidického a Cyrila Boudy, F. Kovárny (zde byl asistentem u Boudy, Salcmanna a Kovárny, později docent. )

 

?

Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze

Členství ve skupinách nezařazených do databáze
Křižovatka
Umělecká beseda

Výstavy

Samostatné výstavy
2004
Sýkora 1998/2003, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha

2001
Definitions of Chance, Art Affairs Gallery, Amsterdam

1998
Zdeněk Sýkora – Neue Linienbilder, Art Affairs Gallery, Amsterdam

1995
Městská knihovna – Galerie hl. m. Prahy (K. Srp)
Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen

1992
ČMVU Praha; Kulturní středisko ČSFR, Berlín

1991
Galerie Teufel, Mahlberg, SRN
Galerie Art Affairs, Amsterodam
Nová síň, Praha

1989
Galerie Art Affairs, Amsterodam

1988
Dům umění m. Brna (J. Valoch)
Galerie Teufel, Kolín n. Rýnem
Atrium (s R. Kratinou), Praha

1986
J. Albers Museum, Bottrop (U. Schumacher), SRN
Činoherní studio, Ústí nad Labem

1983
Musíš Savoisien, Chambéry, Francie

1979
Kunstcentrum, Görinchem, SRN

1970
Galerie V. Špály, Praha

1952
Alšova síň, Praha
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
1993
Poezie racionality. Valdštejnská jízdárna – ČMVU Praha

1991
Papier aus Prag. Städtische Galerie, Saarbrücken; Avantgarde aus Prag. Osnabrück, Bonn

1990
Pocta Jindřichu Chaloupeckému. NG Praha
„les pragois – les années de silence“. Galerie Lamaignère Saint Germain, Paříž
Konstruktivní tendence 60. let. SČG Litoměřice

1989
Tschechische Malerei heute. Villa Merkem, Esslingen
Konkrete und kinetische Kunst aus der Sammlung Etzold. Städtische Galerie Peschkenhaus, Moers; „konkrét 9“. Kunsthaus Norimberk

1987
Mathematik in der Kunst der letzten 30 Jahre. Wilhelm-Keck-Museum, Ludwigshaen (D. Guderian)

1986
Sammlung Etzold – ein Zeitdokument. Museum Abteiberg, Mönchengladbach

1984
„small is beautiful“. Galerie Zapieċek, Varšava

1981
Cycle Média 81. Galerie Média, Neuchâtel
Linie, Pécsi Galerie, Pécs

1976/78
McCrory Collection. Výstavy v New Yorku, Düsseldorfu, Zürichu, Paříži, Belu a Stockholmu

1974
Symposium 74. Kunstzentrum, Gorinchem
International Computer Art Exhibition. Galerie Gheerbrandt, Montreal

1973
Programm-Zufall-Systém. Städtische Museum, Mönchengladbach

1972
Konstruktive Kunst aus der ČSSR. Kolín n. R.
50 Jahre des Konstruktivismus in Europa. Galerie Gmurzyńska, Mnichov

1971
Areonica. Museum de Arte Moderna, São Paolo
Was die Schönheit ist, das weiss ich nicht. 2. bienále, Norimberk (D. Mahlow)

1970
Demartini, Kratina, Kubíček, Malich, Sýkora. Alšova síň, Praha

1969
Elemente und Prinzipen (1. bienále konstruktivního umění). Kunsthalle Norimberk (J. Kotalík)
Recent Graphics from Prague. Corcoran Gallery, Washington; L’oeil écoute. Papežský palác, Avignon

1968
Nová citlivost. Dům umění města Brna
Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei, Kassel
Documenta 4 Contemporary Prints from ČSSR. Oregon State University
6. Internationale Biennale Exhibition of Prints. National Museum of Modern Art, Tokio
Zastoupení ve sbírkách
NG
GHMP Praha
GBR Louny ad.čes.galerie
Stedelijk Museum, Amsterodam
McCrory Collection. New York
Nationalgalerie, Berlín
Folkwang Museum, Essen
Städtische Galerie Hochum
Sammlung Etzold, Städtisches Museum Abteilberg, Mönchengladbach
Museo de Arte Moderno della Fundación Soto v Ciudad Bolivar
Museum Moderner Kunst – Stiftung Ludwig ve Vídni
Neues Museum v Norimberku
Musée d’Art Moderne v Saint-Etienne
Musée National D’Art Moderne – Centre Pompidou v Paříži

Monografie, katalogy, publikace

Články, média, internet

Chaloupecký, J.: Nové umění v Čechách. Samizdat, 1988 (Praha 1995)

Hlaváček, J.: Na přelomu dekád, in: J. Hlaváček, Výpovědi umění. Ústí n. L. 1991.

Svoboda, A.: Z.S. Výtvarná kultura 4, 1990, č.3.

David, J.: Vnímání, rytmus a tvorba. Hradec Králové 1988.

Vančát, J.: Najít řád náhody. Tvorba, 1988, č.8.

Nešlehová, M.: Několik poznámek k současné tvorbě malíře Z.S., in: Sborník památce V. Navrátila. Samizdat, 1987.

Riese, H.-P.: Die Sammlung Etzold im kunsthistorischen Kontext. Mönchengladbach 1986.

Franke, H.W.: Computergrafik Galerie. Köln 1984.

Čapek, V.- Sýkora, Z.: Rozhovor, in: Kunstmesse Bâle (kat. výst.). Bâle 1983.

Hlaváček, J.: Počátky a souvislosti, in: Konstruktivní tendence 60. let (kat. výst.). SČG Litoměřice 1980.

Bénamou, G.: L’Art aujourd’hui en Tchécoslovaquie. Paris 1979.

Malina, F.: (ed.), Visual Arts, Mathematics and Computers. New York-Oxford 1979.

Hilgemann, A. - Sýkora, computer-schilderijen. Kunstinformatie, Gorinchem 1979, č.22.

Rotzler, W. – Hahn, O. – Fabre, G.C.: Aspects historiques du constructivisme et de l’art concret. Paris 1977.

Rotzler, W.: Konstruktive Koncepte. Zürich 1977.

Riese, H.-P. – Mahlow, D.: Konstruktive Kunst aus der Tschechoslowakei. St. Allen 1972.

Mahlow, D.: Biennale Norimberk (Programmierte Kunst-Computer Kunst. Syntax und Gramamatik). Köln 1971.

Franke, H.W.: Computergrfik – Computerart. München 1971.

Mahlow, D.: Biennale Norimberk (Programmierte Kunst-Computer Kunst. Syntax und Gramamatik). Köln 1971.

Thomas, K.: Bis heute. Stilgeschichte der bildenden Kunst im 20. Jahrhundert. Köln am Thein 1971.

Riese, H.-P.: Umfrage. 10 Künstler beantworten Fragen zur konstruktiv-systematischen Kunst. Kunst, 1969, č. 36.

Apollonio, U.: Výzkumy vizuálního umění ve východní Evropě. Výtvarné umění 18, 1968, č.1/2.

Padrta, J.: K situaci. Výtvarné umění 18, 1968, č.1/2

Hlaváček, J.: Otázky pro Z.S. Výtvarné umění 18, 1968, č.3.

Padrta, J.: Z.S. Domov 1968, č. 6.

Riese, H.-P.: Guldene Kunst in der Tschechoslowakei. Der Architekt, 1968, č.9.

Padrta, J.: Konstruktivní tendence, Výtvarné umění 16, 1966, č. 6/7.

Hlaváček, J.: Nad jedním obrazem. Tvář, 1964, č. 5/6.

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu