Antagonismus Já TY

S intimitou prostoru, v němž se cítíme doma a v soukromí, s jeho obýváním i sdílením pracuje Eliška Konečná po celou dobu své tvorby. Toto téma se tak vepsalo i do její diplomové práce, se kterou v roce 2020 absolvovala na AVU. Důležitým aspektem její práce se stala tělesnost, a to na více rovinách. Tělesnost se tak například explicitně tematizuje ve velkoformátových vyšívaných textilních obrazech, na nichž vidíme stylizované figurativní výjevy, různě propletená lidská těla nebo jejich části. Tělesnost je zde ještě podtržena hmotou – reliéfem vzniklým vycpáváním výšivek, což haptičnost těchto děl akcentuje. Ty tak vyzývají k dotyku a svou dynamičností získávají až barokní vyznění: zachycují existenční soužití, které může být jak harmonické, tak i ve vzájemné rozepři či souboji, přičemž hranice mezi těmito dvěma póly je někdy jen těžko rozeznatelná. Tělesnost se dále odráží také v dřevěných vyřezávaných objektech, které lidské tělo nezobrazují, odkazují ale k jeho přítomnosti. To se týká například paravánů, v nichž umělkyně zkombinovala textilní obraz s dřevěným orámováním (Antagonismus Já TY, AVU 2020), kde se objevuje téma hranic sdíleného prostoru, ale také objektu s názvem Lavice (2020), který připomíná sedátko doplněné o vyšívaný polštář, nebo dřevěných „podrážek bot“, na nichž je vyřezáno slovo doma.