Čistá poezie

„Tvorba Karla Adamuse je od svého počátku (tj. od poloviny 60. let) spojena s poezií. Nejprve se pohyboval v jejích původních sémantických hranicích, později se ale stále častěji přesouval na pole poezie vizuální. Na přelomu 60. a 70. let tak vznikly jeho první Básně obrazy, v nichž pracoval se slovem ne jako s nositelem významu, ale jako s grafickým symbolem.“

Karel Adamus pracuje s tvořivými podněty každodennosti. Ve svých vizuálních básních ukazuje, jak se obyčejné předměty – jako třeba mýdla – mohou nenápadným umělcovým zásahem stát metaforou slovních významů. V jistém smyslu ilustruje Heideggerovu tezi, že všechna řeč, tedy včetně řeči věcí kolem nás, byla poezií, než slova a věci zevšedněly (M. Heidegger: Řeč).
Umělec a vizuální básník Karel Adamus nás k tomuto vnímání navrací: mýdla pokládá na černé pozadí a všednost tak při tom, touto změnou kontextu, povyšuje na poezii. Mýdlo přestává mít význam mycího prostředku a divák jej vnímá jako specifický objekt originální barvy a tvaru. Tato metoda, kdy umělec vyjevuje zvláštnost obyčejného, je typickou uměleckou strategií konceptuálních umělců 60. a 70. let. Stěžejní význam u těchto prací má také název, který bývá oním katalyzátorem náhlého uvědomění si konceptu díla, jež se často zakládá na slovní hříčce, paradoxu či tautologii.