Měkkohlaví

Během několika málo měsíců své faktické existence (podzim 1988 – léto 1990) stihla skupina Měkkohlavých vydat několik manifestů, prohlášení a diplomů, vytvořit spolkové „řídící struktury“, pořizovat zápisy z jednotlivých setkání, dokumentovat a archivovat své aktivity, uspořádat jedno veřejné pálení svých děl a naplánovat společnou výstavu ve Valdštejnské jízdárně v Praze (na rok  2009). Veškeré členské aktivity byly ovšem od počátku zamýšleny jako perzifláž podvracející a znevažující status a funkce spojované se skupinovým uměleckým životem. Vznik Měkkohlavých proto nemůžeme vnímat jen jako symbolický akt vymezení se vůči známější a jen o několik málo měsíců dříve založené skupině Tvrdohlavých, byť by k tomu jak zvolený název, tak i další narážky (udělení ocenění „černá vrána“) sváděly. Jisté je, že namísto vážnosti a sebepřesvědčení Tvrdohlavých přicházejí Měkkohlaví s ironickým nadhledem problematizujícím status umění a postavení umělce. Spolu s kritikou institucionálního ukotvení umění a jeho jednotlivých funkcí ovšem souběžně přehodnocovali svá konceptuální východiska – ať už příklonem k tematizaci přírody a přírodních procesů (M. Šejn, J. Šigut, M. Palla, M. Maur) nebo zapojením „tradičních“ uměleckých postupů (malby, kresby) do kontextu konceptuálních aktivit (V. Malina, M. Klimeš, P. Kvíčala, M. Magni, D. Chatrný). Prvotní impuls a zárodek (alespoň podle vzpomínky Miloše Šejna) vzniklý v Rousínově jako vyústění nevážného dialogu mezi sklenkami slivovice, se po pár týdnech ustálil vlastním aktem založení, který se odehrál v plzeňském skladu rakví 19. listopadu 1988. Vznik skupiny, který je Jiřím Valochem interpretován jako vůbec největší performance Mariana Pally, můžeme vnímat i v kontextu tradice české ironie a grotesky ve výtvarném umění v 60. a 70. letech spjaté především s Křižovnickou školou čistého humoru bez vtipu, k jejímž aktivitám měli někteří Měkkohlaví velmi blízko. Zvolený předseda spolku, který předsedou být nechtěl (M. Šejn), člen, který se odmítl stát členem (J. H. Kocman), ideolog skupiny (M. Palla), filosof skupiny (K. Adamus), ideolog pro Slovensko (O. Laubert), fotograf skupiny (J. Šigut), vlajkonoš (M. Maur), externí a interní teoretici skupiny (J. Valoch, I. Raimanová, I. Janoušek, V. Lahoda) a pokladník (M. Klimeš) pálili vlastní díla, odměňovali se za netvorbu, vylučovali se ze skupiny za malování chobotů atp. Racionální a analytická přísnost se v jejich realizacích zcela přirozeně proměnila ve svůj opak a přitom neztratila nic z kvality své (byť většinově neškolené) umělecké výpovědi. Dostředivý skupinový potenciál daný společným pohledem na umění, odlišeným ovšem rozdílnými individuálními preferencemi, poznenáhlu vyprchal v důsledku široce se otevírajících možností umělecké seberealizace po roce 1989. Konec srpna 1990 znamenal faktický konec skupiny. Společný cíl – vystoupit v roce 2009 z ilegality výstavou ve Valdštejnské jízdárně, k níž už v roce 1989 vznikl návrh plakátu s využitím fotografického skupinového portrétu Měkkohlavých od J. Šiguta – byl v době pozdního socialismu natolik absurdní a v očích tehdejších protagonistů naprosto neproveditelný, až se stal v roce 2009 skutečností. Série výstav sice nakonec ve svých lokacích malostranskou výstavní síň neměla, ale galerie v Plzni, Ostravě, Jičíně, Bratislavě a v Brně byly dostatečnou náhradou, díky níž skupina skutečně vstoupila ve všeobecnou známost, byť v té době již téměř dvacet let neexistovala. K výstavě vznikl i katalog – první ucelený sumář skupinových aktivit obsahující i kopie prohlášení, zápisů, fotografických záznamů akcí i ukázek prací jednotlivých autorů, z nichž valná většina v nových poměrech dostatečně rychle a sebejistě obhájila své místo v kontextu českého umění i bez toho, aby se musela zaštiťovat (byť dekonstruovaným) institucionálním zázemím.

2010
Měkkohlaví, Galerie města Bratislavy
Měkkohalví, Galerie výtvarného umění v Ostravě
Měkkohalví, Okresní muzeum v Jičíně 2009
Měkkohlaví,  Galerie města Plzně 1990
Příroda jinak (Milan Maur, Václav Malina, Miloš Šejn, Marian Palla, Vlastimil Krčmář), Plasy 1989
Příroda jinak (Milan Maur, Václav Malina, Miloš Šejn, Marian Palla, Vlastimil Krčmář), Galerie mladých U Řečických,  Praha

Měkkohlaví vystavují v Brně. Obrazy i slova na podlaze - Brněnský deník. Brněnský deník [online]. Copyright © [cit. 11.06.2019]. Dostupné z: https://brnensky.denik.cz/kultura_region/mekkohlavi-vystavuji-v-brne-obrazy-i-slova-na-podl.html Měkkohlaví v Jičíně :: Jan-k-celis. Jan-k-celis [online]. Copyright © 2009 Všechna práva vyhrazena. [cit. 11.06.2019]. Dostupné z: https://jan-k-celis.webnode.cz/news/mekkohlavi-v-jicine/ Měkkohlavé uvede také galerie v Jičíně - Jičínský deník. Jičínský deník [online]. Copyright © [cit. 11.06.2019]. Dostupné z: jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-galerie-vystava-mekkohlavi20101005.html