: Prohlášení

STATEMENT

MOJE PRÁCE SE TÝKÁ PŘEDEVŠÍM VZTAHU K PROSTORU.

PROSTOR JAKO FENOMÉN, JAKO NEKONEČNÉ TERITÓRIUM TÉMAT. PŘEDEVŠÍM PAK MĚSTO A ARCHITEKTURA VYPOVÍDAJÍCÍ O MNOHÉM.

NEJEDNÁ SE O POUHÉ FYZICKÉ VNÍMÁNÍ PROSTORU. ARCHITEKTURU / PROSTOR / VNÍMÁME VŠEMI SMYSLY, LZE JI CHÁPAT JAKO VIZUÁLNÍ SKLADBU, STEJNĚ JAKO SEKVENCI LIDSKÝCH SETKÁNÍ A SITUACÍ I SEMENIŠTĚ NESPOČTU PROBLEMATIK AKTIVUJÍCÍCH NAŠE VNÍMÁNÍ.

ARCHITEKTURA, VÝTVARNÉ UMĚNÍ, DESIGN, HUDBA / ZVUK /, TEXT / POEZIE /, FILM – VŠE SE NĚJAK PROLÍNÁ, VŠE LZE VIDĚT, MOŽNO TO ČÍST I NASLOUCHAT. OTÁZKOU JE HRANICE, ČI MEZERA „MEZI“, ANALÝZA JEDNOTLIVOSTÍ I VZTAHŮ. O TOM VŠEM MOŽNO UVAŽOVAT V ROVINÁCH KULTURNÍCH, UMĚLECKÝCH, ESTETICKÝCH , SOCIÁLNÍCH….

NEJDŮLEŽITĚJŠÍM, Z HLEDISKA HISTORICKÝCH OBDOBÍ, JE PRO MNE MODERNISMUS, KTERÝ VŠAK NECHCI NĚJAK UMĚLECKY NAPLŇOVAT, NÝBRŽ ZJIŠŤOVAT JEHO MOŽNOSTI, VYUŽÍT JE V DNEŠNÍ / POSTMODERNÍ / DOBĚ V JINÝCH SOUVISLOSTECH.

NECHCI REPRODUKOVAT, ČI ZOBRAZOVAT SVÉ OKOLÍ TAK, JAK JE MŮŽE VIDĚT KAŽDÝ / KAŽDÝ JINAK / - ZAJÍMÁ MNE VYTVÁŘENÍ NOVÝCH SITUACÍ, INTEGRACE VIDĚNÉHO DO SVÝCH ESTETICKÝCH A MYŠLENKOVÝCH PŘEDSTAV.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ CHARAKTERISTIKY ? JEDNODUCHOST, STROHOST, ČISTOTA, ŘÁD, VZTAHY, KOMUNIKACE. ZAJÍMAJÍ MNE PŘESAHY, ANALÝZA. PRACUJI S GEOMETRIÍ, KTERÁ VŠAK NENÍ CÍLEM, NÝBRŽ PROSTŘEDKEM. ZAJÍMÁ MNE VRSTVENÍ, PŘEKRÝVÁNÍ, ARTIKULACE, STRUKTURY, ALE I VYPRÁZDŇOVÁNÍ

/ PRÁZDNO /.

TVORBA JSOU PROCESY, PROBÍHAJÍCÍ, OVLIVŇUJÍCÍ SE. TRANSFORMACE MYŠLENEK DO VIZUÁLNÍ PODOBY. KONCEPTUÁLNÍ PŘÍSTUP. CESTY – NÁVRATY – VZPOMÍNKY – POHLEDY – VŠE V JEDNOM. DÍVAT SE, VIDĚT, VNÍMAT. TRANSFORMACE VNÍMÁNÍ DO OBRAZU. ZAČLENĚNÍ NEJSUBTILNĚJŠÍCH I NEJMOMENTÁLNĚJŠÍCH IMPULSŮ DO KOMPLEXNÍ VÝRAZOVÉ ŘEČI. PROPOJENÍ MYSLÍ, DIALOG, REZONANCE, DUALITA, ZPĚTNÁ INTERVENCE.

NENÍ PODSTATNÉ, JAKÉ MÉDIUM UŽÍVÁM, AŤ SE JEDNÁ O OBJEKT, OBRAZ, NÁSTĚNNOU MALBU, FOTOGRAFII, AUTORSKOU KNIHU, TEXT ČI KURÁTORSKÉ AKTIVITY – VŠE SOUVISÍ, VŠE JE PRÁCE, NIC SE NEDÁ ODDĚLIT. JEDEN KONCEPT S ŘADOU ŘEŠENÍ.

OCITÁME SE V PROSTORU, KTERÝ JE KOMUNIKATIVNÍ A JSME DO NĚHO ZCELA ZAPOJENI. JEHO STRUKTURA JE ZAKOŘENĚNA V HLOUBCE KULTURY, JENŽ SOUVISÍ S CELOU JEDNOTOU NAŠEHO

KULTURNÍHO SVĚTA. NEJEN MĚŘÍTKO, SVĚTLO, MATERIÁL, ČLENĚNÍ, ALE I VŠE, CO LZE V PROSTORU VIDĚT, SE STÁVÁ JEHO REPREZENTACÍ A VYTVÁŘÍ SKUTEČNOU PODSTATU KAŽDÉHO KONKRÉTNÍHO MÍSTA.

ZAJÍMÁ MNE PŘECHOD OD PROSTORU SKUTEČNÝCH MOŽNOSTÍ K PROSTORU MOŽNÝCH SKUTEČNOSTÍ. JSME V ZAJETÍ „ MNOŽSTVÍ „ – VŠEHO. UBÝVÁ PRÁZDNA, JSME ZAHLCENI INFORMACEMI. ZAJÍMÁ MNE MEZERA – MEZI, HLEDÁNÍ PRÁZDNA , STEJNĚ, JAKO ZÁMĚRNÉ VYPRÁZDŇOVÁNÍ. NENÍ MNOHDY PRÁZDNO / NIC / VÍC - NEŽLI INFORMACE / MNOHDY KLAMNÁ, HLOUPÁ ../ ? PROSTOR „ MEZI „ SE MI JEVÍ VELICE DŮLEŽITÝM. NABÍZÍ VZTAHY JAK MEZI STAVBAMI, PŘEDMĚTY, MOMENTY…, TAK I MEZI NIMI SAMÝMI A VLASTNÍM PROSTOREM.

JSME OBKLOPENI OBRAZY, DANÝMI FORMAMI, JENŽ NĚJAK SYSTEMATIZUJÍ ZLOMKOVITOST NAŠÍ VIZUÁLNÍ KULTURY. URBÁNNÍ REALITA NABÍZÍ VIZUÁLNÍ TERITÓRIA, NABÍZEJÍ SE JAK VIZUÁLNÍ, TAK MENTÁLNÍ PROSTORY.

DOSTÁVÁM SE I K PROBLEMATICE „ TEXTU „, TAKÉ VŠUDYPŘÍTOMNÉMU. URBÁNNÍ I MEDIÁLNÍ KRAJINA MNE ZDE ZAJÍMÁ Z POHLEDU URČITÉ KRITIČNOSTI. TEXT NAHLÍŽENÝ VE VZTAHU K VIZUALITĚ, KDY SE MĚNÍ JEHO KONCEPČNÍ VNÍMÁNÍ VE VIZUÁLNĚ OBRAZOVÉ. PSANÝ TEXT MOŽNO NAHLÍŽET JAKO OBRAZ A ZÁROVEŇ OBRAZ, JAKO PSANÝ TEXT. VIZUÁLNOST SE MŮŽE MĚNIT V ČTECÍ VLASTNOST A NAOPAK. STEJNĚ TAK MNE ZAJÍMÁ PRÁCE S TEXTEM V ROVINĚ IRONIE, BANÁLNOSTI, FORMALITY ČI POUHÉ POPISNOSTI MOMENTU, NEBO VYTRŽENÍ Z KONTEXTU. TEXT V JINÝCH SOUVISLOSTECH

V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ URČITÁ KONFRONTACE VIZUÁLNÍ / EXPERIMENTÁLNÍ / POEZIE VE VZTAHU K SOUČASNÝM INFORMAČNÍM SYSTÉMŮM.

ŘADA TĚCHTO PROBLEMATIK SE ODEHRÁVÁ NĚKDY „ JEN“ NA ÚROVNI AUTORSKÝCH KNIH, KTERÉ JSOU ZÁROVEŇ JAKOUSI LABORATOŘÍ I ARCHIVEM MÝCH ZÁJMŮ. KAM SE LZE VRACET, S ČÍM LZE DÁLE PRACOVAT.

MEZI ARCHITEKTUROU, VÝTVARNÝM UMĚNÍM, TEXTEM I HUDBOU SHLEDÁVÁM VELKÉ PROPOJENÍ A NEMOHU V TÉTO SOUVISLOSTI NEZMÍNIT KNIHU, KTERÁ MNE V POSLEDNÍ DOBĚ VELICE ZAUJALA. JEDNÁ SE O „ ARCHITEKTURU VE VĚKU ROZDĚLENÉ REPREZENTACE“ / PROBLÉM TVOŘIVOSTI VE STÍNU PRODUKCE / OD DALIBORA VESELÉHO. TEN ZDE MIMO JINÉ UVÁDÍ, ŽE

„ ARCHITEKTONICKÁ KOMUNIKACE ROVNÁ SE ARCHITEKTONIKA - A TU MŮŽEME CHARAKTERIZOVAT STEJNÝMI HLAVNÍMI RYSY JAKO ARCHITEKTONICKÝ PROSTOR S JEHO NEVIDITELNOU MOCÍ, PROSTUPUJÍCÍ OSTATNÍMI ROVINAMI ARTIKULOVANÉHO SVĚTA. JEJÍ STRUKTURUJÍCÍ MOC MŮŽEME IDENTIFIKOVAT NEJEN V MALÍŘSTVÍ A SOCHAŘSTVÍ, ALE I V OBLASTECH JAKO JE POEZIE ČI HUDBA…“

PROSTOR MI NABÍZÍ SPOUSTU MOMENTŮ, OTÁZEK, PROBLEMATIK. TVORBA SE ODEHRÁVÁ JAK V ROVINĚ REALIZOVÁNÍ, TAK I NEREALIZOVÁNÍ, KTERÉ ZŮSTÁVÁ V ROVINĚ MYŠLENÍ, JENŽ VŠAK ZASTUPUJE DŮLEŽITÝ / MNOHDY DÁLE VLIVNÝ / PRVEK. JEDNOTLIVOSTI TVOŘÍCÍ CELEK, KDY LZE NAHLÍŽET CELÝ PROCES JAKO JEDNO DÍLO. KOMUNIKACE V ABSTRAKTNÍ ROVINĚ, KDY ROZLIČNÁ KOMUNIKAČNÍ PODOBA ODPOVÍDÁ DANÉ SITUACI.

(2009)