Bezhlavý jezdec

Skupina Bezhlavý jezdec vznikla v roce 1996 ze studentů Akademie výtvarných umění – konkrétně se jednalo o Josefa Bolfa, Jána Mančušku, Jana Šerýcha a Tomáše Vaňka. Jejich první skupinová výstava, která se uskutečnila v témže roce v galerii AVU, ještě ovšem pod tímto názvem uvedena nebyla. K první větší samostatné prezentaci skupiny došlo až v roce 2000, a to na výstavě Bezhlavý jezdec na vzestupu v Galerii Jelení a v Komunikačním prostoru Linhartovy nadace ve Školské.

Jak již samotné složení skupiny napovídá, primární výrazové médium zpočátku představovala malba či kresba, přes něž většina členů postupně přecházela ke konceptuálnějším médiím i principům tvorby. Vlastní cíle skupinové tvorby byly velmi nejasné „s absencí společného jmenovatele“ (Vít Havránek, BJ, in: České umění 1980–2010, AVU 2011, s. 391). Stejně tak i manifest Bezhlavého jezdce sepsaný v duchu dadaistického textu a bez většího důrazu na směřování skupiny a její cíle. Skupina tak namísto jasného skupinového prohlášení pozornost spíše přesouvá směrem k jednotlivým členům a jejich konkrétní vizi, přičemž rozdílnost v jejich tvorbě skupinu BJ paradoxně držela pohromadě („členové čerpají sílu z vlastní odlišnosti“, V. Havránek, tamtéž).

Výstupy skupiny se pak odvíjely právě od tvorby jednotlivých jejích členů a zahrnovaly malbu, kresbu, ale i videa či instalace; skupinová tvorba byla dále prezentována i objekty z netradičních materiálů (např. mýdlo). Na zmiňované výstavě Bezhlavý jezdec na vzestupu si skupina za hlavní motiv zvolila české kutilství, které parodovala také „ledabylou“ instalací – z důvodu negativních ohlasů pak byla jedna část výstavy dokonce předčasně zavřena (Vít Havránek, Skupinová výstava: Bezhlavý jezdec na vzestupu, www.galeriejeleni.cz/2000/skupinova-vystava-bezhlavy-jezdec-na-vzestupu/, vyhledáno 18. 12. 2021). Byly to právě parodie, vtip, ale i určitý princip dada, které se v tvorbě Bezhlavého jezdce často vyskytovaly.

Skupina také iniciovala založení galerie Vitrínka BJ, která představovala jeden z prvních nezávislých porevolučních výstavních prostorů na české umělecké scéně. Nacházela se v ulici Komunardů v pražských Holešovicích, kde fungovala od roku 1997 do roku 2001. Jak Tomáš Vaněk v rozhovoru s Kateřinou Štroblovou uvádí, založení Vitrínky bylo jedním z aktuálních projevů naladění skupiny, jejíž členové měli ambice vybočit z proudu a něco zorganizovat. K typickým znakům skupiny patřilo vytváření netradičních situací, jako například pořádání vernisáže ve čtyři hodiny ráno (Kateřina Štroblová, Houby po dešti [s Bolfem a Vaňkem], rozhovor, artalk.cz/2013/03/25/houby-po-desti-s-bolfem-a-vankem/, vyhledáno 18. 12. 2021). A stejně jako se jejich skupinová tvorba vyznačovala určitou nekoncepčností, tak se i fungování Vitrínky projevovalo tím, že neměla jasně vyhraněný kurátorský koncept. Galerie se následně ukázala jako důležitý milník pro další generace umělců a kurátorů vystavující mimo tradiční galerijní prostory. Na aktivitu Vitrínek následně navázalo uskupení PAS (Produkce aktivit současnosti), které v roce 2000 instalovalo vitríny ve městech v rámci České republiky, ale i v zahraničí.

2002
Sláva kosmonautů zapadá prachem, Galerie Šternberk, Šternberk

2000
II.zlínský salon mladých, společná výstava 1.6. - 15.10. 2000, Zlín
Ženy přicházejí a odcházejí, jenom my spisovatelé sci-fi zůstáváme, Galerie 761, Ostrava
Bezhlavý jezdec na vzestupu, Galerie Jelení, Praha

1999
Open House (Bezhlavý jezdec, Kamera skura, Luxsus), FCCA, zámek Čimelice

1996
Bezhlavý jezdec, Galerie AVU, Praha

https://www.galeriejeleni.cz/2000/skupinova-vystava-bezhlavy-jezdec-na-vzestupu/

https://artalk.cz/2013/03/25/houby-po-desti-s-bolfem-a-vankem/

https://cs.isabart.org/group/243