O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Aktual

Členové/ky zařazení do databáze
Ostatní členové/ky (nezařazení do databáze)
Jan Maria Mach
Vít Mach
Soňa Švecová
Jan Trtílek
Existence od
1964
Existence do
1973
Poznámka
převážně Praha / americká odnož Aktual – USA
Klíčová slova

O skupině

Skupina Actual Art – Aktuální umění (později přejmenovaná na Aktual) vznikla v roce 1964 v ateliéru Milana Knížáka a kromě něj mezi zakládající členy patřili ještě Jan Maria Mach, Vít Mach, Soňa Švecová a Jan Trtílek.

V době, kdy skupina vznikla, tedy v šedesátých letech minulého století, se objevila snaha narušovat klasické umělecké prostředí galerie; umělci čím dál častěji vstupovali do běžného života, do ulic mezi lidi, kterým chtěli umožnit odvázat se od běžného života. V českém prostředí patří k hlavním aktérům těchto happeningů právě Milan Knížák, jenž před svým pražským bytem začal pořádat tzv. krátkodobé výstavy – shluky nejrůznějších předmětů, které ozvláštnily každodennost kolemjdoucích. Byly to drobné akce, ale Knížák svým nadšením vzbudil ohlas u dalších umělců, kteří se v jeho ateliéru začali scházet.

Z následných diskuzí a společných akcí Milana Knížáka spolu se zmíněnými bratry Machovými, Janem Trtílkem a Soňou Švecovou nakonec vznikla právě skupina Aktuálního umění. Ta měla za cíl obrodu současného umění, k čemuž v roce 1964 vydala Manifest Aktuálního umění a uspořádala První Manifestaci Aktuálního umění. Manifest obsahoval základní východiska skupiny, což primárně reprezentovala angažovanost všech jedinců – tedy „totální angažovanost“[1]. Šlo o opuštění tradičního chápání umění, které se přesunulo do zcela abstraktní roviny: „Žádné obrazy, objekty, sochy, žádné definitivní, pro koncertní síně skládané skladby, žádná literatura, jen a jen akce.“[2] Skupina tak vyjadřovala nesouhlas a nelibost k umění dvacátého století – dle mínění jejích členů již bylo dost klasických soch, obrazů a koncertů – a oni se od něj chtěli všemi prostředky odlišit. Současně se ale nechtěli ani vázat na estetické principy a odkaz české avantgardy a svou činnost směřovali pouze k akcím a k výstupům z nich plynoucím. Hlavní určující hodnotou a východiskem jim byl člověk a jeho morální dilemata, nikoli estetizující umění, které se snaží zalíbit a vlichotit. Jejich program byl zcela nezávislý a nastavený na šokování, ale současně i na fascinaci. 

Jednou z prvních akcí skupiny Aktualní umění byla Procházka po Novém Světě konaná 13. 12. 1964. Účastníci se na procházce ve veřejném prostoru setkávali s nejrůznějšími podivnostmi: například s vleže hrajícím kontrabasistou či s plastikou ze starých šatů na lampě atd. Akce měla navíc pokračování – v následujících 14 dnech dostali účastníci procházky úkol zaměřit se na nejrůznější banální předměty denní potřeby a situace. Pavlína Morganová upozorňuje na důležitou skutečnost, totiž že tato akce je vnímána jako jeden z prvních happeningů v českém prostředí, a také na fakt, že v českém kontextu došlo právě v důsledku aktivit kolem skupiny Aktual k odlišnému chápání významu „happening“– na rozdíl  od západu, kde se tyto akce často konaly v galerijním a divadelním prostředí, tedy nikoliv na ulici v každodenním shonu.[3]

Mezi roky 1964 a 1965 skupina vydala tři čísla stejnojmenného samizdatového časopisu Aktuální umění, v rámci něhož v roce 1965 zveřejnila manifest Nutná činnost, ve kterém specifikovala své další působení. V roce 1966 nastaly ve skupině jak organizační, tak i personální změny. Skupina se přejmenovala na Klub Aktual a později pak pouze na Aktual. V této době zůstali ve skupině ze zakládajících členů jen Milan Knížák a Jan Mach a ke skupině se naopak přidalo mnoho dalších členů, mimo jiné také Robert Wittmann. Ten, jak sám popisuje, byl textem Nutná činnost nadšen a následně do fungování skupiny zcela přirozeně zapadl.[4]

23. května 1965 se uskutečnila Druhá Manifestace Aktuálního umění, v rámci níž skupina účastníky nabádala k různým bezcílným činnostem a snažila se ukázat tenkou hranici mezi normálním životem, uměním a rituálem. Manifestace byla zahájena přednáškou Milana Knížáka, po níž se začaly pálit knihy a obrazy. Účastníci byli následně dovedeni ke zdi, ze které začal padat nábytek, jenž pak aktéři přenesli do blízké místnosti. Nedaleká ulice byla pokrytá papíry vybízejícími k tvorbě kuliček a k jejich házení na ostatní účastníky akce. Papíry byly poté doneseny do oné relativně malé místnosti, kam se všech cca sedmdesát účastníků vtěsnalo, a začala hrát prapodivná hudba, kterou mohl kdokoli doplňovat hrou na nejrůznější, v místnosti se nacházející předměty. Celá manifestace nakonec vyvrcholila  založením ohně v blízkém parku, kam později přišla Soňa Švecová a začala si svlékat šaty, které házela do ohně. Účastníci byli vyzváni k jejímu následování, což ovšem málokdo udělal. Jak popisuje Milan Knížák: „Rozpaky. Trochu smíchu. Váhání. Pak někdo nesměle a provokativně položí na oheň kapesník. Jiný kravatu. Jedna z dívek potajmu sundala kalhotky a punčochy. Letí do ohně. Házejte peníze! Průkazy! Zbavte se sebe!“[5] Manifestace zapůsobila na Jindřicha Chalupeckého, který obdivoval prostotu jakéhokoli umění a o počínání Milana Knížáka prohlásil, že „osvobozovalo lidi od naučeného způsobu života, vedlo je k zasutým vrstvám vědomí, zapomínaným možnostem existence.“[6] Celou akci vnímal především jako určitou hru a onu poslední část pak přirovnal k jakémusi rituálnímu obřadu.

Hnutí Aktual bylo od roku 1966 v kontaktu s mezinárodním hnutím Fluxus, které v témže roce pořádalo festival v Praze, jehož se zúčastnili i členové Aktualu. Jak toto napojení na skupinu Fluxus, tak i povaha samotných akcí skupiny Aktual, které byly ve své době odvážné a provokativní, s sebou nesly riziko, že budou narušeni nebo zcela zrušeni tehdejší státní bezpečností. To se týkalo také hudební skupiny Aktual, která vznikla v roce 1967. Její texty byly pro tehdejší politický režim nepřijatelné a vystupování skupiny bylo velmi omezováno či zcela zakazováno. Personální složení hudební skupiny Aktual se od uměleckého hnutí částečně lišilo. Kromě Milana Knížáka a Jana Macha byli členy kapely například také Ivan Čori, Pavel Tichý či Zdeněk Vokatý-Londýn. Hudební skupina Aktual si skládala vlastní písně, které zpívala v češtině a jejichž obsah byl velmi provokativní (často se věnovali tématu míru a války). Také použití některých nástrojů bylo značně netradiční. K dokonalému hudebnímu souzvuku používali například vrtačku, plechovky či zvony – skupina byla určitou parodií na rockové skupiny. Umělecká skupina Aktual podobně oživovala také své happeningy, kde byli k zapojení a vytvoření hudby skrze nejrůznější předměty vybízeni dokonce i sami účastníci. Tyto tendence spojit akční umění s hudbou se na české undergroundové scéně objevovaly i u jiných skupin – vzpomenout lze například skupinu The Primitives Group.[7] Trvání hudební skupiny Aktual však bylo ukončeno ve stejném roce a ze stejných důvodů jako stejnojmenné umělecké hnutí. Tehdejší situace v Československu takovýmto akcím a hudebním uskupením nebyla nakloněna, obzvláště pak po roce 1968. Obě skupiny zcela zanikají v roce 1973, a to jednak z důvodu nepřízně politických podmínek a jednak i kvůli příklonu Milana Knížáka ke stále konceptuálnějším a efemérnějším akcím, které byly pro účastníky složitější k pochopení.  

Jednou z posledních akcí hnutí Aktual byla v roce 1967 Manifestace pospolitosti, která patřila i mezi ty nejnáročnější. Členové skupiny zvolili měsíc březen za měsíc celosvětové manifestace pospolitosti a rozeslali tisíce dopisů vyzývajících ke zvýšenému úsilí ve zlepšení mezinárodních i rodinných vztahů, které vedou k upevnění lidské pospolitosti a ke zkvalitnění osobních vztahů. Dopisy rozeslali na velvyslanectví, kněžím, vysokým státním představitelům, redakcím časopisů, ale i jednotlivcům po celém světě. Jednotliví příjemci pak měli realizovat drobné akce nabourávající lidskou lhostejnost – jako například oběd pro kolemjdoucí před svým bytem.

I tato akce poukazuje na princip tvorby skupiny Aktual, jež byla ve velké míře založena na hře s účastníky, kteří svým zapojením měli možnost vystoupit z každodenní rutiny, ale zároveň si i připomenout a užít obyčejné až prosté životní chvíle. To s sebou ovšem neslo i určitou potřebu naladění účastníků na onu hru a jejich schopnost vzdát se určitého stereotypu. Skupina účastníky vyzývala, aby se otevřeli novým, v jistém smyslu neobvyklým situacím. Z let 1965–1966 pochází manifest Aktual – Žít jinak, který hlásal a vyzdvihoval právě tyto principy hry, moment nahodilosti situace a zbavení se určité křečovitosti. Aktéři měli „působit každým gestem, slovem, činem, pohledem, vzhledem, VŠÍM. Prostá anonymní činnost. Procházky, obědy, výlety, hry, slavnosti, cesty tramvají, nákupy, rozhovory, sporty, módní přehlídky, atp. ... jen trochu jinak. Spontánní uliční rituály. Konflikty. Konflikty všeho druhu. Konflikty, které musí vznikat, aby mohly být řešeny. Je lhostejné, jaké prostředky jsou použity, ale vždy jen ty, které jsou právě nejmaximálnější. Kristus, Karel May a příslušník VB mohou být spolutvůrci.“[8]

Skupina psala a šířila výzvy nebo vzkazy ve formě dopisů, na zdi domů či v papírových vlaštovkách. Akce se tedy většinou pořádaly jako kolektivní aktivity pro větší počet účastníků– a to jak pro nahodilé kolemjdoucí, tak i pro příznivce těchto happeningů, jimiž se umělci snažili zasáhnout vícero smyslů a učinit běžný život uměním. Právě díky kontaktu s každodenností a vyloučením umělecké galerie coby jediného možného příjemce uměleckých akcí měla skupina příležitost oslovit i publikum, pro které by tato forma prezentace současného umění byla nesrozumitelná, a mohla mu tak pozměnit vnímání běžného dne a ukázat ostrůvek svobody v nesvobodných časech.

Přestože skupina Aktual své akce rozvíjela na území uzavřeného komunistického Československa, její vliv tyto hranice překračoval. Díky Kenu Friedmanovi v USA na činnost skupiny navázali v roce 1967 a tamní odnož pojmenovali Aktual – USA. Tentýž rok Jeff Berner na výstavě Aktual Art International v kalifornské galerii Stanford Art Gallery představil tvorbu skupiny Aktual i další díla Milana Knížáka.[9]

Sám Knížák byl jedním z hlavních představitelů hnutí Fluxus, Georgem Maciunasem, pozván do USA, kam v roce 1968 také odjel a kde akce v podobném duchu také pořádal. Stále více však do lidského nitra pronikal skrze obřady a meditace. Knížák se v roce 1970 do Československa vrátil a usadil se ve vesnici u Mariánských lázní, kde založil jakousi alternativní komunitní usedlost navazující na principy uměleckého hnutí Aktual, konkrétně na manifest Aktual – Žít jinak z roku 1965–1966. Komuna společně pořádala mnoho akcí zaměřených na komunitní život, na sounáležitost s ostatními lidmi a pospolitost.

Umělecké hnutí Aktual existovalo na neoficiální scéně tehdejšího Československa, přičemž akce Aktualu neměly ambice dostat se do galerií – pro členy skupiny to byl zastaralý princip prezentace umění. Většina akcí se odehrála za účasti přátel a příznivců kolem Aktualu a jen menší část publika sestávala z osob, které se pohybovaly mimo tuto uměleckou skupinu. To ovšem neubírá nic na závažnosti jednotlivých akcí, které mají svůj význam i v dnešní době a které nás mohou v našem každodenním životě stále upozorňovat na různé drobnosti nebo nám otevírat nové perspektivy. Akce nám také odhalují způsob myšlení a přístup k vývoji samotného umění, a to především u Milana Knížáka, kterého lze brát jakožto nejvýraznějšího člena skupiny, jenž mnoho podobných akcí organizoval i mimo skupinu Aktual.


[1] Milan Knížák. Akce, po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962–1995, s. 30.
[2] Milan Knížák citovaný v článku Vladimíra Burdy „Exil a utopie“, in: Výtvarná práce, č. 18, 1968, s. 10.
[3] Pavlína Morganová, České akční umění 60.–90. let - Historie a problematika dobové reflexe a interpretace (disertační práce), Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav pro dějiny umění, Praha 2005, s. 49-50.
[4] Pavlína Morganová, Otevřete okno a ničím nerušeni naslouchejte skladbě komponované životem. Několik otázek Robertu Wittmannovi, in: vvp.avu.cz/wp-content/uploads/2014/08/Morganova_19_2015.pdf, vyhledáno 25. 10. 2020.
[5] In: www.milanknizak.com/192-akce/219-demonstrace/236-druha-manifestace-aktualniho-umeni-1965, vyhledáno: 27. 10. 2020.
[6] Jindřich Chalupecký, Na hranicích umění, Arkýř, Muenchen 1987, s. 90.
[7] P. Morganová, České akční umění 60.–90. let, s. 17.
[8] Tamtéž, s. 113.
[9] Eva Jurčíková, Milan Knížák - Akce, (diplomová práce), Masarykova univerzita, Ústav hudební vědy teorie interaktivních médií, Brno 2011, s. 19.

Autor/ka anotace
Josefína Frýbová

Publikováno
2020

Výstavy

Ostatní výstavy/akce

1971
Kamenný obřad - ne v původním složení hnutí Aktual, ale s komunou obývající usedlost u Mariánských lázní
Pochod - Kamenný obřad - ne v původním složení hnutí Aktual, ale s komunou obývající usedlost u Mariánských lázní

1967
Manifestace pospolitosti

1965
Slož dvoumetrovou papírovou vlaštovku
Hra na vojáky
Procházka Prahou
Demonstrace pro Jana Macha
Druhá manifestace aktuálního umění

1964
Procházka po Novém Světě

Monografie, katalogy, publikace

Monografie, katalogy, publikace

2011
Eva Jurčíková, Milan Knížák - Akce ( diplomová práce ), Brno, 2011

2010
Pavlína Morganová, Akční umění, Nakladatelství J. Vacl, 2010

2007
Pavlína Morganová, Fluxus in the Czech Period Press in: Fluxus East, Fluxus Networks in Central Eastern Europe, (Katalog výstavy), 2007, s.177–196.

2005
Tomáš Pospiszyl, Paxisté, explosionalisté a aktuálové v boji za mír, in: Srovnávací studie, Praha 2005 s.80–88.
Anděla Horová, Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, 2005.

2001
Dagmar Dušková, Pavlína Morganová, Jiří Ševčík, České umění 1938–1989, Programy, kritické texty, dokumenty, Praha 2001

2000
Milan Knížák: Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995, Praha 2000

1999
Vít Havránek:  Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let, Galerie hlavního města Prahy, Praha 1999

1996
Milan Knížák: Nový ráj: výběr prací z let 1952-1995. Katalog výstavy Mánes, 1996

1990
Jindřich Chalupecký: Na hranicích umění, Arkýř, 1990

1980
Knížák, Milan, Trochu dokumentace 1961-1979, Ars Viva, Berlin 1980

Články, média, internet

2015
Pavlína Morganová, Otevřete okno a ničím nerušeni naslouchejte skladbě komponované životem. několik otázek Robertu Wittmannovi, Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny č. 19, 2015

2003
Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 2003, s. 13.

1968
Burda, Vladimír, Exil a utopie, Výtvarná práce, č. 18, 1968, s. 10.
Burda Vladimír, Happening ve smyčce, Výtvarná práce, č. 15, 1968, s. 1.
Robert Wittmann, Aktual koriguje, Výtvarná práce, č. 22-23, s. 13.

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu