O projektuNahlásit chybu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

socha

Vedle malířství a architektury náleží sochařství ke klasickým disciplínám výtvarného umění.

Médium sochy je charakterizováno svou trojrozměrností a s ní spojenou hmatovou kvalitou. Speciálním případem sochařské tvorby je reliéf zdůrazňující přes svou trojrozměrnost plochý tvar.

Na obecné rovině rozlišujeme mezi plastikou, která je vytvářena z měkkých materiálů modelováním hmoty a pak případně odlita, a skulpturou, vznikající naopak otesáváním pevného materiálu, například kamene. Socha však může být téměř z čehokoli, jak dokládá vývoj, kterým prošla od nástupu moderny a zvláště během 20. století, kdy se osamostatnila vůči konkrétnímu místu i vůči tradičním zobrazovacím, kultovním a oslavným funkcím a získala novou autonomii. V této souvislosti hovoří americká teoretička umění Rosalind Krausová o nomádské pozici moderního sochařství.

Ve 20. století se také původně dominantní a v podstatě jednotná kategorie sochy rozpadá a jako zásadní se vynořuje na jedné straně objekt a na druhé asambláž, instalace, kinetické umění a zemní umění neboli land art, které dalece překračují klasickou představu sochy jako nehybné, stojící figury. Podle Krausové už nelze mluvit jednoduše o soše, ale o expandovaném poli, v němž je socha vymezena negativně jako to „co není krajinou a to co není architekturou“.

Pojetí sochy jakožto kompaktního svébytného artefaktu však pochopitelně nezmizelo ani i v 2. polovině 20. století. Této tradici odpovídá například tvorba Anthonyho Cary, Tony Smithe, Marka di Suvery, některé sochy minimalistů (Richard Serra, Donald Judd), pop artistů (Claes Oldenburg, George Segal, Allen Jones) a hyperrealistů (Duane Hanson), ale především tendence označovaná jako nová figurace (Henry Moore, Niki de Saint-Phalle, Georg Baselitz).

Rovněž v postmoderním umění se mnozí tvůrci vracejí k soše, kterou však interpretují s ohledem na její mimoestetické, sociální a genderové významy (Jeff Koons, bratři Chapmanové, Maurizio Cattelan, Man Ray, Ron Mueck, Kiki Smith, Louise Bourgeois, Robert Gober ad.) a dále rozvíjejí její hybridní materiálový charakter (Franz West).

V českém prostředí se modernistická sochařská tradice udržela do 80. let, přičemž výrazně ovlivnila umělce spojené s hnutím nové figurace (Aleš Veselý, Karel Nepraš, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Kurt Gebauer, Zdeněk Palcr ad.) a představitele tzv. nové citlivosti spojované s geometrickou tvorbou (Stanislav Kolíbal, Karel Malich, Hugo Demartini).

S nástupem postmoderního názoru v 80. letech se u nás pojí tvorba sochařů ze skupiny Tvrdohlavých (Jaroslav Róna, Michael Gabriel, František Skála, Čestmír Suška, Stefan Milkov). V současné době působí na české scéně mnoho umělců, u nichž je socha jen jedním z možných typů výrazu (Jiří David, Jiří Surůvka, Jiří Černický, Lenka Klodová), stejně jako řada bytostných sochařů (David Černý, Pavel Humhal, Krištof Kintera, Pavel Doskočil, Tomáš a David Medkovi, Erika Bornová, Vojtěch Míča).

 

Literatura

Rosalind Kraus. Sochařství v rozšířeném poli,

Luděk Novák, Nová figurace. Praha 1970.

Eva Petrová E., Nová figurace. Kat. výst., GVU Litoměřice, 1993.

Walther Ingo F.(ed.), Kunst des 20. Jahrhunderts, Band II, Skulpturen und Objekte, Neue Medien, Fotografie. Köln 1998.

Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995

Autor anotace
Zuzana Štefková

Zastoupení umělci
Ambrůz Jan
Beránek Jiří
Bergr Věroslav
Blažek Michal
Bornová Erika
Cais Milan
Císařovský Petr
Černický Jiří
Černý David
Dopitová Milena
Doskočil Pavel
Fára Libor
Fekar Miloslav
Fiala Václav
Fibichová Zdena
Gabriel Michal
Gavlovský Lukáš
Hendrych Jan
Hladík Lumír
Hlavina Tomáš
Hůla Zdeněk
Hulačová Anna
Humhal Pavel
Chlupáč Miloslav
Janíček Martin
Janoušek Vladimír
Janoušková Věra
Jetelová Magdalena
Jezbera Ladislav
Judl Stanislav
Kačer Jiří
Karlík Viktor
Klodová Lenka
Kmentová Eva
Knížák Milan
Koblasa Jan
Kočí Richard
Kochánková Jana
Kolíbal Stanislav
Korečková Markéta
Kotrba Marius
Krůček Václav
Kubový Jiří
Kyncl František
Lamr Aleš
Medek David
Medek Tomáš
Merta Vladimír
Milkov Stefan
Nepraš Karel
Nikl Petr
Nikl Richard
Novák Jiří
Novák Vratislav Karel
Novotný Michal
Opočenský Pavel
Palcr Zdeněk
Pečev Alexandr
Plieštik Jiří
Prachatická Vlasta
Pražák Marek
Preclík Vladimír
Příhoda Jiří
Rittstein Lukáš
Róna Jaroslav
Ruller Tomáš
Sceranková Pavla
Sekal Zbyněk
Skála František
Smetana Tomáš
Sorokáč Laco
Soukup Vít
Sozanský Jiří
Suška Čestmír
Svobodová Jitka
Šubrtová Dagmar
Švankmajer Jan
Tolar Benedikt
Turek Filip
Turner Jan
Veselý Aleš
Vincourová Kateřina
Zahoranský Dušan
Zapletalová Veronika
Zeithamml Jindřich
Zoubek Jasan
Zubek Petr
Zastoupené skupiny
12/15, Pozdě, ale přece
Máj 57
Skupina 42
UB 12
Umělecká beseda
Vybraná díla
Kůň
Miminko
Mluviči
Prase
Revolution
Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz 2006-2015
Tyto stránky byly archivovány Národní knihovnou ČR v rámci programu WebArchiv